Správa národního parku Podyjí

^{Carlo a Frieda. Dvě kočky divoké, které mají nyní možnost vidět návštěvníci Domu Národního parku Thayatal blízko rakouského Hardeggu. Atraktivní bude určitě jejich krmení.  Pravidelně ho můžete sledovat v 15:30: FOTO: Archiv NP Thayatal}

Je to jedno z nejtajemnějších zvířat Podyjí. Pokud tu ovšem opravdu žije.  Kočka divoká na rakouské straně řeky nechává své genetické stopy. Na vlastní oči ji ale prokazatelně zatím nikdo neviděl. Přes Dyji do Česka podle odborníků doposud  nepřešla nebo o tom neexistují žádné důkazy.  Zvíře, které se nedaří zachytit ani pečlivě instalovanými fotopastmi, si ale v Podyjí přece jenom můžete prohlédnout.  Až do září ji v rámci výstavy ve speciálním výběhu divákům k pokochání nabízí Dům Národního parku Thayatal nedaleko Hardeggu.

Pátrání po kočce divoké v Podyjí nemá daleko ke scénám z amerických krimiseriálů, kde se stopy DNA stávají klíčem k řešení vražd i vloupaček. Právě stopy DNA zanechané na speciálně připravených kočičích chlupových pastech podle odborníků dokazují, že se zatím alespoň do rakouské části parku po padesáti letech postupně vrací. Zoologové zde už dokázali rozpoznat tři různé jedince. Zahlédnout se jim kočku divokou ale ještě v okolí Dyje nepodařilo.

To ale není nic zvláštního. Lidem a lidským sídlům se z daleka vyhýbá. Vedle rysa ostrovida je totiž kočka divoká jediným zástupcem volně žijících kočkovitých šelem u nás. Je velmi plachá a je aktivní převážně v noci. Přes den zůstává ve své skrýši, kterou si hledá například v dutinách stromů, v opuštěných norách jiných zvířat nebo ve skalách. Jen některé teplé dny s oblibou využívá k vyhřívání se na slunci.

Noc je pak čas jejího lovu.  Jako správná šelma své oběti zabíjí rychle a neslyšně.  Většinou její jídelníček tvoří myši a další drobní hlodavci, troufne si ale i na ptáky nebo zajíce či srnče. Na rozdíl od lvů nebo vlků je lovcem samotářem.

Samotářský je i její život. Dospělí samci si udržují až 12 kilometrů čtverečních velké teritorium. Samičky potřebují k životu o něco menší prostor.  Své území si označují exkrementy na význačných místech a rozprostíráním pachových stop. Jednou z metod? je i rozstřikování moči.

V Evropě se zabydlela především ve smíšených lesích v podhůří hor. Ideálním místem je pro ni ale i krajina Podyjí. Vyhledává především hrany lesů nebo skryté lesní louky, které jí poskytují dostatek potravy a zároveň možností úkrytu při lovu.  Studie prokázaly, že na svých toulkách se kočky divoké nevyhýbají ani otevřeným prostranstvím. Své úkryty ale většinou vyhledávají v lesích.

Jedinou chvílí, kdy divoké kočky opouští svůj samotářský život, je doba páření. V Podyjí tato chvíle nastává s největší pravděpodobností od ledna do dubna. Partneři se navzájem lákají hlasitým mňoukáním. Po pětašedesátidenní březosti přivede samička na svět tři až pět koťat a stará se o ně až do podzimu.  Při jejich obraně by se dokázala postavit i člověku. Většinou po ohrožení mláďata přenese do bezpečnějšího doupěte.

Aby divokou kočku mohl člověk uvidět na vlastní oči, musel by mít ohromné štěstí. I tak rozdíl mezi kočkou domácí je spíše v detailech a rozpoznat je dokážou s jistotou jen odborníci.  Kočka divoká má zavalitější postavu než její zdomácnělá příbuzná a to zejména díky její delší a hustější srsti.  Zpravidla má i větší hlavu s dlouhými fousky a menšíma ušima. Je zbarvena šedohnědě až šedožlutě, s výrazným pruhováním na hřbetu, ocase a nohách. Na hřbetu je výrazný tmavý pás, zatímco břicho bývá krémově žluté.

Dobrým rozpoznávacím prvkem je ocas.  Kočka divoká ho má na rozdíl od domácí kratší než polovina jejího těla, po celé délce je stejně huňatý a před jeho koncem má 3 až 4 pruhů.

Kolegové z partnerského rakouského parku pro návštěvníky připravili na toto léto velkou atrakci. Lidé si budou moci dvě kočky divoké prohlédnout ve speciálním výběhu.  Carlo a Frieda sice pochází ze zoologické zahrady. Divokost v srdci si ale stále uchovávají.  Výběhy jsou součástí výstavy, která má zájemcům život těchto zvířat přiblížit.  Budou si moci prohlédnout zajímavé exponáty i naučit se rozpoznávat tuto divokou šelmu od její zdomácnělé kolegyně. Speciální část je určena i dětem. Vyzkouší si například dovednosti, které divoká kočka musí mít, nebo si budou moci složit velké kočičí puzzle.  Výstava v Domě Národního parku Thayatal potrvá do 4. září.

<sup>Jak se hledá kočka divoká v Podyjí

Národní parky Podyjí a Thayatal mají na svém území řadu míst, která jsou pro kočku divokou ideální. Odborníci tyto lokality pečlivě zmapovali a na šelmu zde nastražili „chlupové" pasti  - nehoblované dřevěné kůly napuštěné extraktem kozlíku lékařského. Kočky divoké milují jeho vůni a o kůly se třou. Chlupy, které se zachytí na kůlu, jsou posléze podrobeny analýze DNA. Díky této metodě se na rakouské straně hranice podařilo prokázat několik jedinců této vzácné šelmy. Na potvrzení jejího výskytu na české straně Dyje odborníci stále čekají. Jen letos na Vranovsku, Mašovicku a Čížovsku instalovali na padesát kolíků - „chlupových" pastí. Zachycenou srst nyní zkoumá genetický laboratoř v Senckenbergu. Výsledky analýzy by měly být známy v druhé polovině roku.</sup>

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí