Správa národního parku Podyjí

^{Nejstarší domy v podyjských vesnicích se do veřejného prostoru obracely svými bohatě zdobenými štíty. Na příkladu z Lukova je vidět, že si původní majitelé dali záležet nejen na architektonickém ztvárnění fasády, ale i na zdobených vratech. FOTO: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí}

FOTOGALERIE: Prohlédněte si zajímavosti podýjských vesnic

Protáhnout se „soutkou", pokochat se pohledem na plužiny nebo projít se kolem řady dochovaných unikátních stodol mohou lidé, kteří navštíví vesnice v bezprostředním okolí Národního parku Podyjí. V historických jádrech obcí si navíc řada původních historických usedlostí dochovala své tradiční fasády včetně jedinečných zdobných prvků.  Stejně tak jako celý národní park i místní obce leží na hranici dvou světů. A ty se bezprostředně odrazily i v jejich urbanistickém uspořádání.

Charakteristický obraz krajiny Národního parku Podyjí by bez tradičních venkovských sídel, která jej obklopují, nebyl úplný. Tyto vesnice jsou dokladem původní intenzívně využívané kulturní krajiny, kterou tato oblast až do roku 1945 byla. Uzavřením hranic s Rakouskem a vybudováním „železné opony" byla zpřetrhána kontinuita vývoje a bohaté kulturní a hospodářské styky se sousední dolnorakouskou oblastí.  Zachovány ale zůstaly cenné soubory vesnické architektury s množstvím hodnotných staveb se specifickými prvky, které jsou již ve vnitrozemí většinou nenávratně zničeny a které jsou dokladem životního stylu našich předků, jejich řemeslné zručnosti, přirozeného vkusu a pochopení přírody.

Ulicí nebo návsí

V ochranném pásmu Národního parku Podyjí byly obce zakládány ve středověku v jednotlivých kolonizačních vlnách. Výjimkou je Lesná, která byla založena až v 18. století. Z urbanistického hlediska jsou zde zastoupeny dva typy vesnic.

Pro jihovýchodní část území s obcemi Hnanice, Havraníky, Popice, Konice, Hradiště a Mašovice je typická nížinná struktura s ulicovým typem vesnice, jejichž historické jádro tvoří historická cesta mezi jednotlivými sídly, nebo dlouhá ulicová náves, obestavěná tradičními venkovskými usedlostmi. Dochované historické statky jsou situovány řadově do uzavřených hlubších dvorů a navazují na sebe přímo, nebo je dělí pouze úzká ulička, takzvaná soutka.

Naopak v severozápadní části ochranného pásma Národního parku Podyjí , konkrétně v Podmolí, Horním Břečkově a Onšově, se  obce pyšní návsí.  Lidé si tu domy často stavěli kolem návesního rybníku, kaple nebo prostě prostoru, kde se lidé mohli pravidelně scházet.

Na návštěvě u statkáře

Nejstarší dochovaná selská stavení v Podyjí naleznete například v Popicích nebo Lukově. Historickými usedlostmi se mohou pochlubit ale všechny obce v okolí národního parku.  Nejstarší domy jsou štíty orientované směrem do veřejného uličního prostoru a hřebenem střechy a okapovou římsou jsou kolmé na hlavní ulici nebo náves. Přestavby usedlostí započaté v 19. století a vyvolané praktickými potřebami rozšířit obytnou část statků vedly k zastřešování dvorů a přístavbám obytných místností do ulice. Tyto stavební úpravy změnily i orientaci samotných domů.  Do ulic se nyní obraceli svou delší podélnou okapovou stranou.

Usedlosti se skládaly z objektů pro bydlení, chlévů, kolen a stodoly. Tyto stavby bývaly různě uspořádávány podle potřeb hospodáře. Pravidlem ovšem bylo to, že objekty pro bydlení byly situovány do veřejného prostoru ulic a návsí, a stodoly do zadních částí pozemku směrem k záhumení. Uspořádání záhumenních stodol vesnických usedlostí umožňovalo obhospodařování políček v záhumení.

Dodnes dochované specifické stavební soubory stodol se výrazně podílejí na celkovém obrazu obcí. Celistvé velmi cenné řady stodol se zachovaly v Havraníkách, Mašovicích a Popicích. Památkově hodnotné popické stodoly jsou v celém území výjimečné i svou jednotnou štítovou orientací.

Harmonický soulad starých vesnic s krajinou, spočívá především v jejich citlivém osazení v terénu, v jednotné hladině a barevnosti střech, přírodních materiálech použitých na stavbách, v bohatství vysoké stromové zeleně v zahradách a sadech a bezpochyby i v jejím propojení s okolní krajinou sítí polních cest, lemovaných alejemi vysokých, převážně ovocných stromů. Správa parku se tento unikátní ráz podyjských vesnic snaží uchovat.

Zuzana Svobodová pracuje v Oddělení obecné ochrany přírody a krajiny Správy Národního parku Podyji.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.