Správa národního parku Podyjí

^{Nedávno se přímo v Národním parku Podyjí našly i vzácné vltavíny. Pozůstatek pravěké vesmírné katastrofy ve vzdáleném Bavorsku. FOTO: H. Raab}

Dnešní rozčlenění povrchu a pestrost tvarů Podyjí podmínil dlouhý a složitý geologický vývoj, během kterého se tu střídala žhavá období s magmatickým krbem, povrchovou sopečnou činností a tlakovými deformacemi i „mokrými" variantami vývoje, ve kterých bylo celé území zaplaveno vodou moří a jezer. Dokladů o střídání takových vývojových etap je v Podyjí dost.

Vůbec nejstarší kapitoly „kamenné" historie Podyjí začínají před více než půl miliardou roků hluboko ve starohorách. V té době, bylo to asi před 550 miliony lety, tuhly v magmatickém krbu ukrytém hluboko pod povrchem jižního superkontinentu Gondwana žuly, jež dnes vystupují na povrch ve východní části parku mezi Znojmem a Šatovem. Případně ortoruly z okolí Vranova, Čížova a z meandru Ledových slují, jejich stáří je odhadováno až na 800 milionů let.

Co tehdy bylo v prostoru mezi žulami a ortorulou není tak úplně jasné, protože původní horniny se za vysokých tlaků a teplot během vrásnění na konci prvohor přeměnily v slídnaté ruly s granátem a mramory. S velkou pravděpodobností to před metamorfózou byly vrstvy vápenců a písčito-jílovitých mořských usazenin.

Vrásnění a s ním spojenou přeměnu hornin způsobila srážka Gondwany se severoatlantským kontinentem Laurussií. Výsledek vypadá, jako by se v pekelné díži zamíchala nejrůznější těsta. Světlá, tmavá, plastická i křehká. Právě proto můžeme v údolí Dyje a v údolích podél přítoků na moravské i rakouské straně uvidět esovitě zprohýbané desky vrás nebo šikmo ukloněné útržky hornin přesunuté sem kdo ví odkud. Výchozy s nejlepšími ukázkami vrás jsou na skalnaté stráni levého břehu Dyje ve Vranově nebo v údolí Žlebského potoka.

Tlakem deformované horniny mají velmi dobrou deskovitou odlučnost a to jim v minulosti zajistilo velkou oblibu v místním stavitelství. Jedinečným příkladem takového stavebního kamene jsou ruly z okolí Větrníka a z Braitavy. Jiným typem nerostných surovin jsou na území národního parku krystalické vápence-mramory. Vápno se z nich v minulosti pálilo u Hardeggu, kde jsou v údolí říčky Fugnice pozůstatky vápenky. S jejich využíváním se počítalo počátkem 20. století při přípravě stavebního projektu železnice, která měla vést údolím Dyje od Znojma do Slavonic a Drosendorfu.

Obdobně se počítalo s využitím indicií a malých ložisek grafitu u Vranova, u Podmyčí a v okolí Nového Hrádku. Samostatnými kapitolkami o nerostných surovinách v Podyjí by mohlo být využívání železné rudy u Vranova, kde se ruda celá desetiletí těžila a v hutích a hamru zpracovávala nebo třeba v 50. letech minulého století zamýšlená těžba a zpracovávání granátů. Ty jsou ve zvýšeném množství součástí svorů, slídnatých hornin, jejichž výchozy jsou na pláži a v granátové zátoce kousek od hráze Vranovské přehrady.

Při zvětrávání se granáty z horniny uvolňují a protože jsou těžké a odolné pomalu se na příhodných místech hromadí. Svým chemickým složením odpovídají místní červenohnědé granáty almandinu, hlinito-železnatému členu granátové skupiny a tím se liší od krvavě červeného-hlinito hořečnatého granátu pyropu, kterému se také jinak říká český granát.

Více jak 300 milionů let uplynulo od zformování hornin variským vrásněním ve velkou geologickou jednotku Český masív, složenou z pevných hornin krystalinika (tak se označuje soubor vyvřelin a přeměněných hornin). Od konce prvohor, kdy místní pohoří dosahovalo velehorských výšek, zarovnávala eroze členitý vysokohorský povrch a tomu pak ještě následně pomohla během třetihor síla moře pronikající sem četnými zálivy z východu. V jeho usazeninách, píscích, štěrcích a jílech se dochovaly pozůstatky třetihorních mořských zvířat.

K minerálům, horninám a zkamenělinám vypovídajícím o nejstarší historii Podyjí přibylo před několika lety ještě něco. Byly to vltavíny, přírodní skla, svědkové a produkty kosmické katastrofy, při níž se Země srazila s planetkou. Ony vlastně na Zemi přibyly už před patnácti miliony let. Planetka vybuchla kdesi v Bavorsku a sklovitá hmota popadala na území jižních Čech a na Moravu. Z okolí Kuchařovi a Suchohrdel byly nálezy vltavínů známé už v 60. letech minulého století díky sběrateli panu Rudolfu Rychlíkovi, ale teprve nedávno byly nalezeny první ukázky na Kraví hoře a jeden ve vinohradu na Šobesu.

Svojí rozlohou nejmenší z našich národních parků má prakticky pro každého návštěvníka nějakou zajímavost a překvapení. Všechny pak vytváří pestrou mozaiku činící z tohoto území skutečný oku i duši lahodící skvost. Geologické jevy a výsledky jejich miliony let trvajících účinků se vedle možná barevnějších rostlin a čipernějších živočichů nemají vůbec zač stydět. Právě přelom roku, kdy se živá příroda ukládá ke spánku a rostliny odhodí listí je vhodnou dobou na plánování výprav za neživou přírodou. Právě teď jsou nejlépe odkryty povrchové tvary  modelované dlouhými věky. Právě teď se před vámi objeví černý otvor po staré štole svědčící o zašlé těžbě nějakého nerostu. Právě v tuto dobu se na bizarních skalních stěnách a na kaskádách v roklích a údolích potoků někdy vytvoří originální ledová výzdoba dodávající všemu ještě něco navíc.

Jaroslav Šmerda je kurátorem geologických sbírek Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.

Kamenožrouti v muzeu

Zajímavosti z geologie Podyjí si můžete prohlédnout v přírodovědné expozici Jihomoravského muzea ve Znojmě. 7.12. 2011, 25.1. a 11.2. 2012 se zde navíc můžete zúčastnit řízené degustace minerálů.