Správa národního parku Podyjí

^{Sameček včelovníka zedního (Sitaris muralis) nalezený na Smetanově ulici ve Znojmě. FOTO: Zdeněk Mačát / Správa Národního parku Podyjí}

Zajímavý je i svým způsobem života. „Jako všichni majkovití žije paraziticky. Ke svému vývoji využívá hnízda samotářských včel,“ popsal Stejskal.

Právě v srpnu kladou samičky včelovníka vajíčka přímo do výletových otvorů samotářských včel. Za rok už číhají vylíhnuté larvy na přílet svých hostitelů. „Drobná larvička se zachytí v hustém ochlupení včelky a nepozorována se dostane až do plodové komůrky se včelím vajíčkem. Tam larva nejprve pozře hostitelské vajíčko a poté se živí na zásobách nektaru a pylu,“ upřesnil Stejskal. Postupně projde několika proměnami vzhledu, zakuklí se a za další rok se z ní vylíhne dospělý brouk velký necelé dva centimetry.

Samotářské včely i včelovníci si ke svému životu vybírají přírodní lokality (kolmé hlinité břehy, strže a podobně). Vhodné prostředí ale mohou najít i v lidských sídlech. Lákají je domy s oprýskanou omítkou či staré zvětralé zídky. „Brouk si pro svůj život často vybere jen nepatrnou část zdi nebo stěny s vyhovujícími podmínkami. Na povrchu se pak vyskytuje jen pár dní až týdnů v roce. Po léta tak může unikat pozornosti,“ dodal Stejskal.

V Česku se teplomilný včelovník vyskytuje pouze na Moravě. Na Znojemsku byl kromě Znojma nalezen například v Bítově, Mikulovicích nebo Dyji. Občas se může vyskytovat hromadně, jako třeba na zřícenině Nového Hrádku u Lukova, kde můžete brouka pozorovat právě v těchto dnech.

Centrem rozšíření včelovníka zedního je ale oblast Středomoří. Vhodných míst, kde by mohl u nás žít, stále ubývá. I z důvodu zranitelnosti a krátkodobosti jeho stanovišť je tento brouk zapsán na červeném seznamu ohrožených druhů České republiky.