Správa národního parku Podyjí

^{Smil píščitý. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

Smil písečný je teplomilným druhem vyskytujícím se na skalnatých a písčitých místech v nejteplejších oblastech České republiky. Jeho výrazná kanárkově žlutá květenství připomínají květy slaměnek, však je jim smil také příbuzný. Patří ke zvláště chráněným druhům a v naší přírodě je dnes už velmi vzácný. V červené knize je zahrnut v kategorii silně ohrožených. Může být považován i za léčivku, sušená květenství se využívají v lékařství jako droga s desinfekčními účinky nebo k podpoře funkce jater. O tom, že v trávníku vždy upoutal, svědčí řada lidových názvů. Říkalo se mu myší ouško, mládeneček, ale také dědek, láska boží a snad nejlépe vystihuje situaci, kdy smil zazáří z trávníku, jméno radostka.

Zoubkokvětý parazit

^{Zahořanka žlutá. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

Dalším světýlkem podzimních vřesovišť je zahořanka žlutá (dříve zdravínek žlutý). Lidově zvaná zoubkokvět podle nepravidelného tvaru koruny, kterým se hlásí k čeledi krtičníkovitých. Široce rozložené květonosné lodyhy této nízké bylinky nesou girlandy jemných převislých kvítků. Jako řada dalších krtičníkovitých patří zahořanka mezi poloparazitické rostliny: nenamáhá se s tvorbou rozsáhlého kořenového systému, raději zapustí malý kořínek do kořené sousední rostliny, a s její pomocí čerpá z půdy vodu a živiny. V České republice se vyskytuje vzácně, jen v nejteplejších oblastech (dolní tok Berounky a Vltavy, dolní Polabí, Haná a jižní Morava).

^{Vřes obecný. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

Pro vřes přišel letošní příděl vody poněkud pozdě, většina jeho květů zaschla dříve, než stačily vykvést. Tradiční fialová záplava nás tedy letos na vřesovištích nečeká. Protiváhu žlutým květům tvoří v této sezóně hlavně hlaváč šedavý a rozrazil klasnatý.

Stepní běžec

^{Hlaváč šedavý. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

Hlaváč šedavý připomíná svými palicemi modrofialových květů chrastavec, ale je jemnější, jakoby celý utkaný z babího léta. Celá rostlina tvoří kulovitý útvar – může se chovat jako tzv. stepní běžec. Po odkvětu zasychá, ve větru se snadno ulomí, celá rostlina se pak kutálí po travnatých pláních a cestou rozsypává semena všude kolem.

^{Rozrazil vídeňský. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

Vysoké modré svícny trčící z podzimní trávy na vřesovištích patří rozrazilu klasnatému. Ten je podzimním protipólem rozrazilu vídeňského, jeho jasně modré květy září z vřesovištních trávníků počátkem května. Rozrazil klasnatý je mohutnější (rostliny dosahují výšky i přes 50 cm) a jeho květenství je bohatší. Jednotlivé kvítky má však o něco drobnější, než jeho jarní příbuzný – průměr kvítku je kolem 0,5 cm.

Barvy podzimního vřesoviště doplňují listy třešní či růží, které již se začínají barvit žlutými a červenými tóny. Tato pestrost přírody rozhodně stojí za vidění. Více o podyjských vřesovištích se také můžete dozvědět v našem infomateriálu Vřesoviště v regionu Národního parku podyjí/Thayatal (pdf)