Správa národního parku Podyjí

Katolický kněz, osvícenec, dobrodruh, novinář, plantážník a otrokář. Jen málo rodáků ze Znojemska dokáže ve svém životním osudu spojit tolik protichůdných charakteristik. V době, kdy cesta do Ameriky netrvala osm hodin, ale několik týdnů a stejně dlouho mezi kontinenty putovaly i informace, to dokázal Karl Anton Postl. Rodák z Popic,  více známý pod svým pseudonymem Charsles Sealsfield, prožil část svého života v rodících se Spojených státech. Svým sarkastickým popisem politické situace v tehdejší habsburské monarchii si vykoledoval pozornost rakouských úřadů. Američanům zase předložil syrový obraz života místních indiánů, které z jejich území nemilosrdně vytlačovali evropští přistěhovalci. Ve čtvrtek od jeho narození uplyne 218 let. V Národním parku Podyjí je po něm pojmenovaná jedna z nejkrásnějších vyhlídek.

Kdyby žil Sealsfield dnes, pravděpodobně by za sebou měl život disidenta v komunistickém Československu, který po své emigraci jako uznávaný novinář prestižních  amerických novin podává světu trefný obraz paradoxů života ve své bývalé domovině, ale zároveň se nebojí otevřít palčivá témata své nové vlasti. Ve svém devatenáctém století  se stal uznávaným spisovatelem v Evropě i v Americe. Zastáncem republikánských myšlenek i poradcem neapolského a španělského krále v exilu. Svoji pravou identitu ale odkryl v závěti až těsně po svojí smrti.

Život pod rakouskou orlicí

Na prvního syna významného vinaře a sedláka z Popic u Znojma čekala pravděpodobně kariéra vinařského odborníka.  Mladý Postl ale vynikal svými intelektuálními schopnostmi a jako poddaný hradišťského kláštera řádu křížovníků s červenou hvězdou dostal příležitost studovat filozofii a teologii v Praze. Na začátku 19. století na tamní univerzitě přednášel pokrokový katolický filozof a matematik Bernard Bolzano. Své žáky si získal svým humanistickým přístupem k náboženství.  Jeho nový způsob myšlení pravděpodobně ovlivnil i Karla Postla, před kterým se otevřela kariéra vysokého hodnostáře křížovnického řádu.  Metternichovský policejní režim ale nepřá

l osvíceneckým myšlenkám ani rodící se občanské společnosti.

Na jaře roku 1823 proto třicetiletý kněz a sekretář křížovníků utíká před vlnou represí z Čech a na podzim už přistává v americkém New Orleans.  Okamžitě ho začínají fascinovat možnosti Nového světa i zdejší  ani ne půlstoletí staré demokracie. Během pár let se nadchl pro americký způsob života i zdejší republikánský systém.  Procestoval zemi a pohltil ho i tamní podnikatelský duch. Z ušetřených peněz si v Louisianě koupil bavlníkovou plantáž, na které pro něj pracovalo i několik otroků.  V Americe se také zrodil jeho pseudonym Charles Sealsfield.

Rozdělené Znojmo

Po návratu do Evropy ale v jedné ze svých nejpopulárnějších knih ostře a sarkasticky kritizuje poměry ve své bývalé vlasti.  V politickém cestopise nazvaném  Rakousko, jaké je líčí nemohoucnost českého zemského sněmu nebo ohromný rozdíl mezi postoji Čechů a Němců. Několik stran věnuje i Znojemsku. Vykresluje v nich kolorit bohatých vinařských vesnic i národnostně rozdělené město Znojmo. „V obyvatelích města je cosi úporného. Severní předměstí Znojma stále ještě lpí na češtině, zatímco v jeho jižní části lze stěží najít člověka, který by česky rozuměl.  A úměrně tomu se mění charakter obyvatel. Nenalezneme ani stopu temně zasmušilého charakteru Čechů, blížícího se misantropii."

Charles Sealsfield ( vlastním jménem Karl Anton Postl) (3. 3. 1793, Popice u Znojma - 26. 5. 1864, Solothurm Švýcarsko) Nejznámější knihy: Rakousko, jaké je Američané, jací jsou. Pozorování z cesty údolím Mississippi Tokeah aneb Bílá růže Kniha o kajutě čili život v Texasu

„Hanebný pamflet" vydaný v Británii vyvolal na vídeňském dvoře velké rozhořčení. Rakouský policejní a diplomatický aparát okamžitě zahájil pátrání po autorovi. Nepřineslo však žádné výsledky.  Formu jakéhosi politického cestopisu zvolil Sealsfield i v podobné knize o své cestě po Spojených státech.  Ve spisku Američané, jací jsou cení především podporování svobodného ducha, rovnosti  a soběstačnosti. To mu ale nezabránilo v tom, aby na své farmě využíval práce otroků.

Karel May z Popic

Do evropské literatury přinesl také nový žánr indiánských příběhů.  Na rozdíl od známějšího a o dvě generace mladšího Karla Maye  předkládá realistický popis prostředí, které opravdu zažil na vlastní kůži. Ve svém románu Tokeah aneb Bílá růže barvitě popisuje život Indiánů v údolí řeky Mississippi i jejich tvrdý souboj s bělochy, kteří postupně obsazovali jejich území.  Americká kritika ho za tuto novelu vychvalovala a někteří uznávaní recenzenti o něm mluvili jako o nejlepším tehdejším americkém spisovateli. To ale vzbudilo nevoli rodících se amerických literátů, kterými byl například i slavný autor básně Havran Edgar Alen Poe.  Možná z části štvavá kampaň, možná také jeho neúspěch v plantážnickém podnikání ho přiměly k návratu do Evropy. Usadil se ve švýcarském Solothurnu, kde pokračoval v psaní svých románů o životě v Americe a dobývání území amerického západu. To, že je syn popického rychtáře, se svět dozvěděl až ze závěti po jeho smrti v roce 1864.

Sealsfieldův kámen – vyhlídka nad kamenným mořem PETR LAZÁREK Vyhlídka (375 m n.m.) se nachází na hraně údolí, které je v těchto místech široké asi 1 kilometr a hluboké více než 150 metrů. Skalní podloží je tvořeno žulami dyjského masivu. Pod vyhlídkou se nachází široké kamenné moře dosahující až k břehu řeky Dyje. Návštěvníka zde uchvátí pohled do širokého údolí s rozsáhlým komplexem lesů, především teplomilných doubrav. Skalní plošina hostí celou řadu zajímavých a často i zákonem chráněných druhů a rostlin a živočichů. Na levém břehu přímo pod vyhlídkou se nachází výrazná kolmá skalní stěna zvaná Býčí skála, v jejímž profilu měla být vybudována mohutná přehrada. Její vzduté vody by zatopily údolí Dyje až po rakouský Hardegg. Projekt ze sedmdesátých roků minulého století, který by nenávratně zničil jedinečný říční ekosystém Dyje, nebyl realizován mimo jiné i díky „Rakouské iniciativě za záchranu Podyjí“ (Bürgerinitiative zur Erhaltung des Thayatales). SV směrem je u řeky na spodním okraji Široké louky patrná kamenná zeď – zařízení bývalé vojenské  střelnice vybudované pro ovládání pohyblivých terčů. Při pohledu na severozápad spatříme dřevěný altán, známou vyhlídku Králův stolec vybudovaný KČT v roce 1922. Pod touto vyhlídkou ústí Mašovický, též Mločí potok. Turisté na místo mířili už 40 let po Sealsfieldově smrti. V roce 1900 vyznačila Znojemská sekce Rakouského turistického klubu ze Znojma do Popic a na dnešní vyhlídku turistickou trasu. O vyhlídce se zmiňuje i první turistický průvodce Podyjím sepsaný německy panem F. Herbstem – Führer von Znaim, Retz und Umgebung vydaný ve Znojmě v roce 1900.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí