Správa národního parku Podyjí

^{Ohrožený lesní motýl jasoň dymnivkový na Hlubocké louce v srdci Podyjí. FOTO: Robert Stejskal / Správa Národního parku Podyjí}

Kriticky ohrožený motýl jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne),  který nedávno vymizel z Čech a na Moravě jeho stavy stále klesají, potřebuje pro kladení vajíček dobře prosluněná místa v lesích.  Nejčastěji proto vyhledává čerstvé paseky v listnatých lesích nebo okraje lesních světlin. Tento motýl v minulosti dobře prospíval při takzvaném výmladkovém hospodaření, podobně jako početná škála dalších živočichů a rostlin.V Podyjí přežil zejména v okrajových porostech podél údolních luk patrně díky lepším podmínkám stanoviště (více světla, výskyt živných rostlin housenek) oproti lesům na plošině. Další podmínkou jeho výskytu je přítomnost dymnivek, na nichž žijí zjara jeho housenky. S motýly se můžete setkat v květnu a červnu právě na některých údolních loukách nebo v jejich okolí.

Právě proto vytipovali správci Národního parku Podyjí spolu s odborníky z Entomologického ústavu Akademie věd  několik lokalit v údolí Dyje, kde provedli silné prosvětlení lesního porostu s cílem ověřit, jak toto opatření ovlivní populaci jasoně a dalších vybraných organismů (brouků, motýlů, plazů, ptáků).

V Česku unikátní vědecký experiment

Lokalita zvaná Pole pod Hardeggem před a po prosvětlení. FOTO: Archiv Správy NP Podyjí

Pro tento vědecký experiment, který u nás svým rozsahem téměř nemá obdoby, vytvořili odborníci celkem šest dvojic pasek. Na každé z lokalit (Široké pole, Pole pod Hardeggem, Gálišská louka, Hlubocká louka a Lipinská louka) vznikla vždy jedna paseka na okraji lesa v těsném sousedství nivní louky a druhá paseka, oddělená od louky pásem stromů. Pro srovnání studovali výzkumníci i sousední bezzásahové porosty bez provedeného prosvětlení.

Dvouletý výzkum ukázal, že uměle vytvořené paseky jasoň ochotně obsazuje a v nejbližších letech tak lze očekávat nárůst  početnosti tohoto ohroženého motýla.

Kromě jasoně se na pasekách ale dařilo i dalším živočichům. Odborníci zde nalezli například téměř tři desítky druhů zařazených do červeného seznamu ohrožených druhů, z nichž 10 patřilo mezi kriticky ohrožené.  Většinou se jednalo o teplomilné brouky, kteří preferují slunná místa a jejich životní cyklus je vázaný na odumírající stromy nebo mrtvé dřevo.Na pasekách tyto druhy vyhledávaly zejména ponechané solitérní stromy, čerstvé pařezy nebo hromady těžebních zbytků. Jako zdroj potravy jsou neméně důležité koberce kvetoucích bylin.

^{Příklad prosvětleného lesního okraje na Lipinské louce během vyklízení dřevní hmoty}

Další výzkum by měl ještě odpovědět na otázku, jak fungují změny druhové pestrosti na pasekách ponechaných svému vývoji a pasekách udržovaných například sekáním trávy a selekcí dřevin. Každopádně dosavadní výsledky jsou velmi povzbudivé a v budoucnu můžeme očekávat další podobné prosvětlování vybraných lokalit.

I když většina lesů Národního parku Podyjí bude výhledově součástí území ponechaného samovolným procesům, na vybraných lokalitách (v tzv. zóně s trvalou aktivní péčí) se počítá i s opatřeními podobného charakteru.

Trvalá péče i bezzásahové zóny

Správci parku tak aktivně pečují například i o vřesoviště, kde na vybraných místech narušují travní drny a půdy, aby pomohli omladit vřes. Na Kraví hoře nebo za Popickou kaplí se například osvědčilo strhávání drnů třtiny křovištní pomocí bagru. Již po roce se na holých ploškách objevily mladé polštářky zmlazujícího vřesu, místo využilo ke slunění množství vzácného hmyzu a agresivní třtina ustoupila. Minulý rok také Správa parku přejížděla vybranou lokalitu pásovým strojem.

Ve vybraných lesních porostech se nyní také připravuje obnova výmladkového hospodaření. Jeho podstatou je pěstování stromů v podobě výmladků obrážejících z pařezů po těžbě. Výmladky se nechávají dozrát například do tloušťky vhodné na palivo a poté se znovu seřezávají na pařez. Největším přínosem pro biodiverzitu je relativně častý vznik holých stádií lesa – čerstvých pasek oproti „klasickému“ lesu, které jsou potřebné pro výše uvedené světlomilné druhy.

Jen kombinací bezzásahového přístupu s cílenými zásahy lze v NP Podyjí udržet neobyčejně vysokou rozmanitost, která je dána nejen přírodními podmínkami, ale do značné míry i historickým působením člověka v krajině.

David Grossmann, Robert Stejskal