Správa národního parku Podyjí

Roberta Brunnera, mého kolegu ze sousedního břehu Dyje, jsem poznal krátce po roce 1989, kdy v době našeho otevírání se světu padla železná opona a vznikl Národní park Podyjí. Tehdy byly velmi rychle navázány i kontakty se sousedy v Rakousku, které vedly k formulování společné vize – vytvoření bilaterálního chráněného území na státní hranici. Robert byl platným členem týmu Dr. Christiana, který byl pověřen rakouskou vládou zpracovat prováděcí studii, tedy základní podkladový dokument později vedoucí k vyhlášení Národního parku Thayatal.

Rakouská strana v r. 1992 nastoupila dlouhou a strastiplnou cestu, která byla završena v roce 1999 podepsáním mezinárodní dohody o spolupráci při společné ochraně území Podyjí a Thayatal. Kolega Brunner stál u všech klíčových momentů tohoto procesu a není divu, že byl v rámci výběru z několika desítek kandidátů jmenován v roce 2000 prvním ředitelem nově vzniklého Národního parku Thayatal.

Své role se zhostil se znalostí věci. Sám původní profesí územní plánovač se obklopil mladými kolegy různorodých, pro chod instituce nezbytných, profesí. Jejich tým dokázal zajistit potřebnou ochranu území na evropské úrovni. Stal se i garantem shody s potřebami místních lidí a rozumného rozvoje regionu. Nepochybně byl  i jednou z vůdčích osobností a partnerem v rámci příhraniční spolupráce s námi.

Pan Brunner se dlouhodobě angažoval na poli mezinárodní ochrany přírody. V této oblasti je uznávaným odborníkem a vyhledávaným expertem. Robert Brunner odchází do penze, ale věřím, že neodchází z našich pevných pracovních svazků. Nepochybně budeme jeho zkušenost, moudrost a zásadovost potřebovat.

Děkujeme za vše, milý kolego!