Správa národního parku Podyjí

^{Netýkavku žláznatou se snažili správci parku z údolí Dyje vystrnadit více než sedm let.  V těžko přístupných údolních partiích s ní zápasili často jen pomocí člunů a ve vodě, jejíž teplota ani v létě výrazně nepřesáhne deset stupňů. Invazní bylina vytlačila ostatní rostliny z velké části podyjských luk.  FOTO: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí}

Pochází z Japonska, Himalájí nebo z Kavkazu. V Podyjí se ale rozhodly usadit a vytlačit původní byliny.  Často se tam dostaly z lidských zahrad. Správci parku s invazními rostlinami bojují už dvě desítky let. Za tu dobu se jim ve spolupráci s rakouskými kolegy podařilo téměř vymýtit z údolí řeky svými narůžovělými květy typickou netýkavku žláznatou nebo až tři metry vysoké křídlatky.  Místním druhům tak vrátili prostor k životu.

Invazní druhy nepůvodních rostlin dokážou díky své vysoké konkurenční schopnosti rychle osídlovat nová místa. Často to je na úkor původních bylin, které ztrácejí prostor pro život, dostatek světla i živin. Z druhově pestré louky plné různých rostlin se tak stává jednolitý prostor obsazený jedním druhem.

Národní park Podyjí zažil velkou invazi netýkavky žláznaté na počátku devadesátých let minulého století.  Tato až 2 metry vysoká jednoletá bylina pochází z Himálají. V Evropě se začala ve 20. letech pěstovat jako okrasná a medonosná letnička v zahradách.  Brzy si však našla cestu na svobodu a od té doby se začala nekontrolovatelně šířit volnou přírodou. V posledních desetiletích způsobuje na březích evropských řek mimořádné škody na původních břehových porostech. Je schopná ve velmi krátké době porůst velká území a vytlačit přitom domácí rostlinné druhy.

Netýkavka produkuje obrovské množství semen - jedna rostlina vytvoří každoročně i přes 200 semen, která vydrží klíčivá asi 4 roky. Navíc je mimořádně vitální. Vytrhnuté rostliny ponechané na břehu jsou schopné opět zakořenit. Byly zaznamenány případy, že netýkavka zakořenila i z ulomené lodyhy, která byla pohozena do vody a transportována mnoho kilometrů dále po toku.

V polovině devadesátých let se proto správci parku rozhodli začít netýkavku cíleně ničit.  Zcela bez použití chemie ručně tuto rostlinu vytrhávali v nepřístupném terénu údolí řeky a na lodích a pak autech odváželi nebo nechali mimo dosah řeky pod tmavými fóliemi.  Vyčerpávající a časově náročná práce překvapivě skončila povodní v srpnu 2002. Živel nedovolil netýkavce dokončit její vývoj a pravděpodobně výrazně poškodil i její (zásahy řízené péče již tak dost ochuzenou) semennou banku. V létě 2003 odborníci proto zaregistrovali jen ojedinělé rostliny. Boj s netýkavkou ale neskončil.  Břehy Dyje strážci každý rok pečlivě monitorují a jednotlivé netýkavky likvidují.

^{Především na Vranovsku musí strážci národního parku bojovat s křídlatkou českou.  Vznikla křížením křídlatky japonské a sachalinské. Ničí ji pokosením nadzemní biomasy a po několika měsících postřikem regenerovaných rostlin. FOTO: Správa Národního parku Podyjí}

Především na Vranovsku se správci parku museli vypořádat s další invazní bylinou,  křídlatkou českou. Bíle kvetoucí až tři metry vysoká rostlina s bohatě s bohatě rozvětvenými podzemními oddenky pochází původně z jihovýchodní Asie.  Na konci 19. století se do Česka dostaly jako okrasné rostliny v parcích. Dnes jsou hojné v podstatě na celém území republiky. 

Opakovanými zásahy se podařilo podobně jako u netýkavky utlumit její výskyt v Podyjí na minimum. V posledních letech se objevuje již jen ojediněle. Likvidace probíhala kombinovaně - mechanicky i chemicky. Nejprve došlo k pokosení nadzemní biomasy, po několika měsících k postřiku regenerovaných rostlin.

^{V Podyjí své místo hledá i jeden ze symbolů invazních druhů bolševník velkolepý. Přímo v národním parku strážci při svých pravidelných kontrolách zatím našli jen několik jednotlivých kusů, které hned zlikvidovali. Bolševník může lidem způsobit bolestivá zranění. FOTO: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí}

Snad pro své jméno je nepsaným symbolem rostlinných vetřelců bolševník velkolepý. Za svoji špatnou pověst vděčí i účinkům své buněčné šťávy na lidskou kůži. Způsobuje totiž těžké poleptání a puchýře na pokožce. Reakce se výrazně zhoršuje při vystavení zasažené pokožky slunečnímu záření. V roce 1815 měl jeho semena na Vídeňském kongresu od ruského cara dostat knížete Metternich. Ten ho pravděpodobně měl jako okrasnou rostlinu nechat vysadit ne svém letním sídle v zámeckém parku Lázní Kynžvart. Odtud se pak šířila dále po Česku.  Podél toku Dyje v národním parku se zatím nacházejí jen jednotlivé exempláře bolševníku.  Jeho hustý porost ale dokáže zachytit až 80% slunečního záření a potlačit tak veškeré ostatní rostliny v okolí.

Správa Národního parku Podyjí se potýká i s invazí trnovníku akátu. Tento vetřelec mezi podyjskými stromy zabírá 2 % místních lesů a řada akátin se nachází i na nelesních plochách.  Lesníci se proto snaží místa, které obsadil akát, postupně přeměnit na původní les nebo zabránit jeho dalšímu rozmnožování.

Rostlinní vetřelci změnili v minulosti ráz podyjské krajiny a návrat k její původní pestrosti je na některých místech velice obtížný. Původně vyšli ale z našich zahrad a parků.  Do budoucna bychom se tedy měli více zamýšlet, co pod svými okny pěstujeme.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.