Správa národního parku Podyjí

^{Prvosenky jsou typickým "poslem" jara. Letos v národním parku ale kvetou už na začátku ledna. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

Zima se letos stále zdráhá přijít do Podyjí. Astronomická zima sice ještě netrvá ani měsíc, ale bývali jsme zvyklí, že se sníh alespoň občas objevoval i na Znojemsku již koncem října a teploty pod bodem mrazu by nás překvapily méně než ty současné desetistupňové.

Prohlédněte si lednové kvetoucí rostliny a houby v naší fotogalerii

Neméně překvapená a zmatená je i podyjská příroda. Řada druhů rostlin i živočichů se chová spíše jako v dubnu než jako v lednu. V trávnících kvetou sedmikrásky, na skalách mochna skalní, v potočních údolích dokonce prvosenky – klíče sv. Petra, které podle legendy odemykají jaro. Pupeny lip, vrb či olší se nalévají, na javorech už dokonce skrz hnědé kožovité šupiny prosvítá zeleň budoucích lístků.

Bohatě využívají teplé počasí houby. Bizarní boltcovitka bezová zvaná ucho Jidášovo hojně porůstá kmeny bezů ale i jiných dřevin. Penízovku sametonohou by bylo možné sklízet s kosou – tolik jí po lesích roste. Její plodnice dosahují letos extrémní velikosti – některé klobouky mají v průměru i přes 10 cm. To jsou však typicky zimní houby, jejichž výskyt v lednovém lese nepřekvapí. Vedle nich se však ve vlhčích světlých lesích objevují ohnivce, jejichž zářivě nachové miskovité plodnice jsou charakteristické pro časné podyjské jaro – letos tedy rostou o dobré dva měsíce dříve.

Zvířata nezůstávají za rostlinami a houbami pozadu. Vzduchem se hemží překvapivě mnoho různého hmyzu. Nejen otužilé píďalky, které snesou i lehký večerní mrazík, ale stále se objevují i mouchy a komáři. První lednovou neděli bylo dokonce po poledni nad vrcholkem obelisku na Ledových slujích pozorováno vcelku spokojené hejno blíže neurčených pakomárů, které předvádělo cosi jako zásnubní rej.

Ptáci, zejména ti drobnější, rovněž vítají „jaro“ svým zpěvem (kosi, červenky, brhlíci) nebo bubnováním (strakapoudi), což jsou v tuto dobu úkazy netradiční. Objevila se dokonce i zpráva, že kdesi sedí kos již na vejcích. Naproti tomu někteří tažní ptáci se zdráhají odletět, a tak lze místy pozorovat například drozdy nebo v mnohem větší míře pěnkavy.

Ptáci se mohou při nečekaném ochlazení vyčerpat z předčasných námluv nebo v horším případě z předčasného zahnízdění a opozdilci, kteří včas neodlétli, nemusí při nástupu náhlých mrazů najít dostatek potravy k vytvoření zásob pro tah a mohou uhynout.

Teplé počasí často vyláká z úkrytů i zimující netopýry. Teplem probuzeni pátrají po nějakém hmyzím soustu a pak překvapeni rychle klesající teplotou nad ránem hledají narychlo nějaký úkryt. Občas pak objeví štěrbinu nad dveřmi či v okně a skončí na chodbách nebo i v obytných prostorách domů. Dokud trvá teplé počasí, většinou stačí takovému zbloudilci otevřít okno a on večer vyletí sám. Pokud je však zesláblý nebo poraněný, je lépe poskytnout mu odbornou péči. Ve Znojmě je pak nejlepší obrátit se na odborníky z Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Fakt, že zima nefunguje jako období vegetačního klidu či zimního spánku, může však živé přírodě způsobit řadu problémů. Rašící stromy ztrácí pevné vnější ochranné šupiny a obnažené pupeny mohou být poškozeny v následných mrazech. Byliny se kvetením vyčerpávají, kromě zmrznutí je zde i riziko marné tvorby semen, která mohou po dozrání už padat na zmrzlou půdu, kde budou zničena suchem či mrazem.

Podobně je to se sporami hub, které nebudou mít vhodné podmínky pro klíčení. Ztráty mohou zaznamenat i zemědělci na ozimých plodinách. V teplém počasí mladé rostliny rychleji rostou, ale mladá nevyzrálá pletiva mohou být velmi poškozena, pokud přijdou mrazy.

Pro netopýry znamená probuzení ze zimního spánku obrovskou ztrátu energie, kterou při omezených potravních zdrojích v zimě těžko nahrazují. Pokud k tomu dojde za zimu několikrát, může se pak stát, že na jaře už část zvířat nebude mít dostatek sil a vyčerpáním zahynou.