Správa národního parku Podyjí

Jakou vidí Ministerstvo životního prostředí roli národních parků v této době? Stojí (anebo nestojí) za to dnešní společnosti je zachovat a rozvíjet?
V současné době existují v ČR čtyři národní parky, které pokrývají jen zhruba 1,5 % rozlohy území našeho státu. Jsou to místa s jedinečnou přírodou, kterou stojí za to chránit a zachovat. Proto se snažíme, aby veškeré jejich využívání bylo podřízeno právě zlepšení tamních přírodních poměrů a tak by to mělo být i do budoucna. Ministerstvo usiluje o to, aby nejen Podyjí, ale i ostatní národní parky, byly skutečnou pokladnicí jedinečných přírodních a kulturních hodnot a aby podmínky jejich správy tomuto poslání odpovídaly.

Čím se liší Podyjí od ostatních českých národních parků? 
Přiznám se, nejsem velkým znalcem Podyjí, ale je docela znám tím, že jde o nejmenší národní park u nás. Na druhou stranu překvapuje svou rozmanitostí. Na malém místě tak žije velká škála různých druhů rostlin a živočichů. Právě tato pestrost z něj dělá výjimečné území. A samozřejmě je to jediný národní park v Česku, který neleží na horách a rozkládá se kolem unikátního říčního kaňonu.

V rámci Dnů NP Podyjí v Praze byla v Písecké bráně repríza úspěšné výstavy „Naše národní parky - zelené mosty Evropy". Jak pohlížíte na tuto roli našich národních parků?
Všechny naše národní parky jsou významnými evropskými přeshraničními chráněnými územími a partnerská spolupráce se sousedními organizacemi je tradiční. Jsem rád, že Podyjí není výjimkou a spolupráce jeho správy se sousedním NP Thayatal je příkladná. Zároveň jsem si vědom zodpovědnosti našeho státu řešit některé aktuální záležitosti v rámci bilaterální spolupráce. V případě Podyjí se nepochybně musíme soustavně věnovat dořešení negativních vlivů průtoků v řece Dyji, které způsobuje provoz elektrárny na našem území ve Vranově. Ostatně je to náš závazek k Evropskému diplomu, který má Thayatal i Podyjí propůjčen. Obdobně je nezbytné se zaměřit i na problematiku bilaterální koordinace rybářského využívání tohoto území v zájmu ochrany přírody obou stran. Tyto konkrétní úkoly budou patřit k důležitým úkolům ministerstva.

Život v blízkosti národního parku přináší řadu příležitostí, ale i řadu omezení. Jak ministerstvo spolupracuje s obcemi v ochranném pásmu?
Statní fond Životního prostředí České republiky má přímo konkrétní program na podporu obcí v regionech národních parků. Z něj mohou žadatelé dostat až pět miliónů korun na jednu akci. O tom, jaký typ projektů se o tuto dotaci může ucházet, rozhodují i starostové obcí. Obce také mohou výrazně zasáhnout do přípravy a schvalování Plánu péče o národní park, a to se v Podyjí stalo. Výrazně se zde na něm obce podílely a v mnoha případech se našlo oboustranně přijatelné kompromisní řešení. Ta dlouhodobá spolupráce a mnohdy těžká vyjednávání daly vzniknout realistickému plánu na příští desetiletí, který vychází z dlouhodobé vize Správy NP Podyjí i našeho resortu. Na práci Správy NP Podyjí si vážím právě toho, že má dlouhodobě stabilní koncepci péče o území. To ostatně prokázala i loňská konference k dvacátému výročí existence NP Podyjí, kterou jsem měl možnost osobně pozdravit a zahájit.

Uvažuje ministerstvo o zpoplatnění přístupu do národních parků?
O zpoplatnění přístupu do národních parků nebo jejich částí se mluví už řadu let. Lidé za návštěvu národního parku platí například i v sousedním Polsku. Jistě je to jedna z možností, jak získat peníze na péči o chráněná území. V současné chvíli ale nepočítáme s tím, že bychom přístup do národních parků v Česku plošně zpoplatnili.

V Čížově provozujeme návštěvnické středisko se sezónní informační službou, uvažujeme o zřízení tzv. „Školy ochrany přírody" jako vícedenního zařízení pro organizované skupiny žáků nebo studentů. Přijde Vám tento nápad zajímavý?
Velmi jej vítám. Na ministerstvu právě přemýšlíme o programu na rok 2013, v němž by neměla chybět naše zesílená podpora environmentální výchovy založená na myšlence, že nejlépe se o přírodě neučí v lavicích... Chceme dostat děti s učiteli do přírody, plánujeme i v tomto spolupracovat ku příkladu s národními parky. Naučit lidi vnímat hodnoty jen velice málo narušené přírody a přesvědčit je, aby přijali omezení, která ochrana přírody přináší, je velice složitý a dlouhodobý proces. Klíčová je v něm právě práce s dětmi a dospívajícími, na této myšlence chceme stavět.