Správa národního parku Podyjí

^{Pašerácká stezka u Čížova (na červené turistické trase na Ledové sluje) je místem, kde můžeme vidět asi nejzajímavější tvary zvětrávání skal. Efektní skalní srázy, věže, hřiby či převisy jsou rovněž k vidění v těsném sousedství cesty.}

Každý ze čtyř národních parků České republiky je typický už jen svým reliéfem. Nejvyšší české horstvo Krkonoš modelovalo velmi výrazně čtvrtohorní zalednění. České Švýcarsko je typické svými pískovcovými skalními městy. Na Šumavě se zase setkáme s rozlehlými horskými pláněmi a několika jezery ledovcového původu. Podyjí pak nabízí hluboké, místy kaňonovité údolí zahloubené do okolního plochého reliéfu.

Reliéf Národního parku Podyjí tedy zdaleka není fádní. Návštěvníci přijíždějící ke Znojmu od Brna nebo od Jihlavy vidí okolo sebe rovinatou nebo mírně zvlněnou především zemědělsky využívanou krajinu. Zastaví-li se pak na okraji dyjského údolí na Hradišti nebo u Znojemského hradu, shlížejí na hladinu přehrady z výšky téměř 100 metrů. Při cestě Národním parkem Podyjí proti proudu směrem na západ se rozdíl mezi horní hranou svahu a hladinou Dyje pozvolna zvyšuje a na západním okraji parku u Vranova nad Dyjí dosahuje až 220 metrů.

Geologické podloží území je tvořeno metamorfovanými a vyvřelými horninami okraje Českého masívu. Horniny metamorfované jsou zastoupeny v západní a centrální části parku, podloží východní části parku je tvořeno pak horninami vyvřelými. Starší metamorfity (především ruly, svory a krystalické vápence) pocházejí z období starohor a jejich stáří je přibližně 800 milionů let. Mladší vyvřeliny (horniny blízké žule) jsou rovněž starohorní, jejich stáří je odhadováno na přibližně 600 milionů let.

Základní stavební kameny Podyjí byly tedy postaveny již před několika sty miliony let. Tehdy zde existovalo mohutné, členité horstvo, které bylo v další fázi podrobeno účinkům vodní eroze a procesům zvětrávání. Vrstva hornin odnesených erozí mohla být až několik kilometrů silná. Postupně mizely kopce a hory a vznikl mírně zvlněný terén zvaný parovina. V mladších třetihorách bylo území několikrát a vždy jen na krátkou dobu zaplaveno mělkým mořem, které zde uložilo vrstvu vápnitých jílů nebo písčitých sedimentů spláchnutých z pevniny. S vrstvami těchto sedimentů se můžeme setkat nad hranami údolí Dyje na území parku nebo jeho ochranného pásma.

Asi před 17 miliony let bylo území dnešního národního parku zaplaveno mořem naposledy a začala se formovat říční síť v dnešní podobě. Odvodňovací páteří již tehdy byla řeka Dyje, která však tekla zhruba 200 - 300 metrů nad úrovní současného koryta. V rovinaté krajině měla malý spád a začala výrazně meandrovat. V měkkých sedimentech se snadno zařezávala a když narazila na skalní podklad, neměla již kam vybočit. S postupným poklesem hladiny světového oceánu se Dyje do svého podkladu stále rychleji zahlubovala a to i v tvrdých krystalických horninách. Výsledkem tohoto procesu je dnešní podoba údolí - hluboce zaklesnuté meandry ve skalách s řadou atraktivních vyhlídek na horních hranách říčního údolí.

Období čtvrtohor pak přineslo celosvětovou změnu klimatu, která se výrazně projevila zejména střídáním ledových a meziledových dob. Promrzání skal, zatékání vod do skalních puklin a tvorba ledu v těchto puklinách, to vše přispělo k rychlejší destrukci skalního podloží.

Mechanické narušování skal a gravitační procesy měly za následek uvolňování drobných kousků hornin i celých skalních bloků, tvoření suťových kuželů, rozsáhlých kamenných moří na svazích s nejrůznější expozicí a vznik zajímavých forem zvětrávání skal. Mezi tyto formy patří zejména skalní sruby, věže, okna, hřiby a rovněž i pseudokrasové jeskyně, propasti a rozsedliny. Tento proces v pozvolnějším tempu probíhá i v současnosti.

Hamerské vrásy

Vrstvy bítešské ortoruly v Hamrech u Vranova nad Dyjí představují mohutné skalní defilé, na kterém vystupují barevně kontrastní kresby jednotlivých vrstev hornin. Tyto vrásy jsou k vidění bezprostředně vedle červené turistické trasy z Vranova na Ledové sluje.

Kaňon řeky Dyje

O hluboce zaříznutém údolí řeky Dyje je možné s trochou nadsázky hovořit jako o říčním kaňonu. Nejhezčí pohledy do tohoto kaňonu se nachází z turistických vyhlídek na horních hranách svahů, např. z Nového Hrádku, Sealsfieldova kamene, Králova stolce nebo rakouského Überstiegu.

Kamenná moře

Rozsáhlé plochy kamenných či balvanových ploch či proudů tvoří na více místech tzv. kamenná moře. Můžeme je vidět na více místech národního parku, zejména pod Ledovými slujemi, při cestě z Papírny na Sealsfieldův kámen nebo na území Rakouska.

Autor Jan Kos je vedoucí odboru veřejných vztahů Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.