Správa národního parku Podyjí

Text původního článku si můžete přečíst zde: Houpačka s lidmi v režii Národního parku

Vážená paní,

rád bych se vyjádřil k vašemu článku ve Znojemsku „Houpačka s lidmi...". Obsah článku i způsob, jakým byl napsán, mě totiž velmi rozhořčil vzhledem k tomu, že vaše interpretace je mylná a zcela zbytečně uvádí v omyl i čtenáře. Jsem referent Oddělení speciální ochrany přírody a celou akci jsem vymyslel já. Jsem Znojmák a na mojí práci mi hodně záleží. V první řadě mě mrzí, že jste mě (nebo kolegy) nekontaktovala. Rádi bychom vám vše vysvětlili a uvedli vaše obavy a domněnky na pravou míru.

Ale vezmu vše pěkně po pořádku. Někdy v dubnu jsem se od našich lesníků dověděl, že budou v Havraníkách svážet dřevo. Když mi kolega ukázal zamýšlenou trasu, napadlo mě trasu mírně upravit tak, aby vyvážečka nejezdila jen po cestě, ale aby projela i část trasy po trávníku. Lesníci v tom neviděli problém, tak jsme se domluvili, že to tak uděláme. Samozřejmě jsem očekával otazníky ze strany návštěvníků, proto jsme okamžitě zahájili s kolegou Grossmannem informační kampaň. Sepsali jsme krátký článek a umístili jej na web (https://www.nppodyji.cz/vresovistem-u-havraniku-projede-pasak-pomuze-vresu-i-vzacnym), tuším, že něco podobného vyšlo i v tisku. Během akce samotné pak přijela i Česká televize a natočila se mnou a kolegou Škorpíkem reportáž (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/312281381990510-udalosti-v-regionech/video/) a (http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/175786-v-narodnim-parku-podyji-pomahali-vresovistim-tezkou-technikou/). Ještě před rozhodnutím jsem věc konzultoval s kolegy a shodli jsme se, že je to v pořádku. Jediné, co mi trochu zkazilo původní záměr, bylo, že realizace se přesunula do počátku května. Původně to měla být půle dubna. Na místě samém jsem zásah demonstroval na několika laických i odborných exkurzích a setkal jsem se s příznivými nebo i pochvalnými reakcemi.

Nyní blíže k vašemu textu:

1) Na vřesoviště nesmí kolo, koňské kopyto, ani lidská noha: to samozřejmě není pravda, jedná se o II. zónu NP, kde je vstup možný. Zákon zakazuje volný pohyb pěších turistů mimo vyznačené stezky jen v I. zóně NP. S cyklisty i koňáky je to přísnější. Dle návštěvního řádu sice mohou cyklisté jezdit v II. zoně NP i mimo značené stezky, ale vždy po cestách, nikoli přímo po terénu. To samé koně - měli by respektovat pro ně vyznačené stezky. Pravdou je, že ke koním jsme v posledních letech shovívavější a jelikož koňská turistika zde zatím nemá masový charakter, tak je na vřesovišti tolerujeme i mimo stezky. Časem se to možná v návštěvním řádu upraví.

2) vaše citace „Díky narušení trávního porostu se zvýší šance na zmlazení vřesu a vzniknou místa pro zviditelnění méně průbojných rostlin a živočichů" - na naší ceduli to bylo doslovně trochu jinak: „Díky narušení trávního porostu se zvýší šance na zmlazení vřesu a vzniknou místa pro rozšíření méně průbojných rostlin a živočichů", proto příště prosím o správnou, neupravenou formulaci, když už ji chcete citovat.

3) Pásy sešmelcovaly slepýše a z mašiny kape olej: To mě sice mrzí, ale i když jsem na akci samé strávil spoustu času, nedá se těmto incidentům zabránit. Pojezd soupravy ale není o nic škodlivější, než je třeba pohyb cyklistů nebo aut (ať již ochranářských nebo jiných motoristů). Kolikrát potkám cestou na Šobes několik rozjetých hadů a ještěrek od svižně uhánějících cyklistů. To samé se stává při sečení luk. Můžete se snažit sebevíc, ale v trávě žije spousta živočichů, a pokud louku posečete traktorem nebo sekačkou, vždy se něco usmrtí. Povede se to i při relativně nejšetrnější seči kosou. V chladné trávě zrána jsou hadi ztuhlí a chvíli jim trvá, než utečou, což může být někdy i při sebevětší ohleduplnosti fatální. Podívejte se kolik je na běžných silnicích zajíců, ptáků a dalších zvířat sražených auty, nemluvě o mulčování cestních příkopů, což je třeba pro hmyz nejhorší způsob údržby. O tom, že z mašiny kape olej, mě pracovník informoval, ale ujistil mě, že to opraví. Pro vaše uklidnění vás mohu ujistit, že se v těchto strojích používají čistě přírodní, stoprocentně biologicky odbouratelné oleje.

4) To zbytek vřesoviště není třeba omladit? Tato problematika je složitější a ve všech informačních zdrojích, kde jsem o zásazích referoval, byl vždy omezený prostor, a proto jsem věc vysvětloval velmi zjednodušeně. Tak tedy. Vřesoviště je rozsáhlý komplex různých typů biotopů. Najdete zde staré pastviny s keříčky vřesu, stepní trávníky, opuštěné plochy políček (dnes takzvaná postagrární lada) a starých sadů. Je to prostředí, které bylo po staletí utvářeno činností člověka - především dlouhodobou pastvou, sečí trávy, ale i permanentním vyřezáváním trnitých keřů anebo vypalováním. Ještě kolem války se po vřesovišti pohybovala stáda dobytka - ovce, kozy, krávy i koně. Plochy vřesovišť se rozkládaly na mnohem větší ploše a zasahovaly daleko i do dnešního lesa.

Naše strategie v ochraně vřesovišť se zaměřuje na různorodost péče a klíčovým pojmem je pro nás MOZAIKOVITOST. Na vřesovišti kombinujeme různé typy péče: základem je pastva, místa, kde roste vysoká tráva, se sečou, každoročně vyřežeme určitou plochu náletových dřevin (janovec, růže, slivoně, osiky, borovice apod.). Asi největší význam má pro vřesoviště zmíněná pastva: jak se dobytek pohybuje po vřesovišti, vytváří místa s různým narušením v podobě vyšlapaných chodníčků, stávanišť, okusových forem dřevin apod. Bohužel pastva v dnešním pojetí je velmi slabá. Výsledkem je, že vyroste víc trávy, než je dobytek schopen spást a vřesoviště navíc zarůstá dřevinami.

I těch kýžených pěšinek a chodníčků je pomálu. Proto v posledních letech přistupujeme k doplňkovým a pro veřejnost ne možná úplně pochopitelným zásahům. Ty jsou zaměřeny právě na vytváření míst s obnaženým půdním povrchem. Na Kraví hoře i u Popic jsme bagrem strhávali drny trav až na holý substrát. Byly to plochy do velikosti 10 x 10 m. Strhávali jsme místa, kde rostla agresivní třtina dusící okolní vegetaci. Zbavili jsme se třtiny a na holých ploškách okamžitě vyrostly krásné koberce vřesu nebo plazivých kručinek. Tato práce bagru se prováděla dva roky po sobě a je znovu plánována na příští rok na různých lokalitách (Havraníky, Popice, Kraví hora, Mašovická střelnice).

Kouzlo těchto opatření je právě v jejich mozaikovitosti - to znamená vytvoření drobných plošek uprostřed velkého biotopu. Když v trávníku nebo na vřesovišti vytvoříte takto holou plošku, působí jako magnet. Okamžitě ji obsadí druhy takzvaných raných sukcesních stádií. Postupem času první ploška splyne se svým okolím. Zmíněná mozaikovitost znamená i to, že za pár let vytvoříme nové holé plošky v blízkosti těch prvních. Vzniká tak mozaika různě starých sukcesních stádií: od holých, čerstvě vytvořených ploch, přes mírně zarostlé až po plochy ležící ladem třeba několik desetiletí. Důležitým typem narušení je na vřesovišti i vypalování. Loni bylo kolem Havraníků několik požárů. To jsou dnes úžasné plochy s úplně jinýma kytkama, než rostou v okolí. Prostě všechny tyto typy narušení jsou MALOPLOŠNĚ, v MOZAICE přínosné.

Tím se dostávám k odpovědi na vaši otázku. I zbytek vřesoviště je potřeba omladit a děje se tak postupně, každý rok něco, raději opatrně na malých kouscích. Kdybyste rozjezdila nebo vypálila celé vřesoviště, příroda by si s tím sice poradila, ale pro náš miniaturní parčík by to mohlo mít fatální následky. Řada druhů zde žije v malých, lokálních populacích a vzhledem k tomu, že NP se nachází jako ostrov uprostřed pusté zemědělské krajiny, při velkoplošné disturbanci by se sem vymřelé druhy už neměly odkud vrátit. Jak jsem psal výše, vřesoviště je složitý komplex mnoha typů ploch: některé jsou paseny, jinde se třeba vyřezává nálet, jinde narušíme travní drn a jinde necháváme plochu zcela záměrně dlouhou dobu ladem, aby třeba postupně zarůstala křovím a necháváme tam klid pro druhy, které to vyžadují.

Ještě na vysvětlenou. Použitá vyvážecí souprava Terri je v podstatě velmi šetrný prostředek. Když se zeptáte lesníků, tento stroj u nás mnoho subjektů nemá. Je totiž velmi drahý, poruchový a relativně pomalý. Pro nás je ale v lese zásadní jeho šetrnost vůči půdnímu povrchu.  Pro daný účel (rozrývání vřesoviště) by se mnohem více hodil třeba obyčejný traktor, těžký náklaďák nebo nejlépe tank. Takže to výsledné narušení drnu, co jste viděla v Havraníkách je jen slabým odvarem toho, co bych si představoval, ale jak říkám, využil jsem jen provozní souhry okolností a bagry objednáme jindy.

To byl i důvod, proč jsem chtěl, aby stroj jezdil pořád po stejné trase. Kdyby jezdil po větší ploše, jednak by hrozilo víc škody (například hnízda skřivana lesního) a jednak by narušení bylo téměř neznatelné. Byly jsme se i inspirovat v Holandsku. Tam v NÁRODNÍM PARKU sklízí celé porosty starého vřesu buldozerem a vyrábí z něho pelety. Holé plochy rychle zarůstají novými keříky. U nás máme problém se stárnutím vřesů a plánujeme na určitých plochách také jejich omlazování, ať již mechanicky nebo třeba vypalováním.

4) Řidič soupravy si zkracuje cestu: bylo to právě naopak. Lesáci chtěli původně skládat dříví na okraji lesa, ale já jsem je poprosil, aby popojeli dál přes trávník k druhé skládkovací ploše. Tím se trasa prodloužila snad o 500 m.

5) Narušit travní porost může jen mašina: To jsme nikdy a nikde netvrdili. Vše ale musí mít nějaký řád, formu a cíl. V televizní reportáži jsem zdůrazňoval, že tato akce by neměla být návodem pro návštěvníky parku, aby vytáhli svoje čtyřkolky a podobná vozidla a začali se volně prohánět po vřesovišti.  Stejně tak by nebylo dobré konat u Havraníků třeba festival pro tisíce lidí. Když si ale někde maminka s dětmi rozloží deku a udělají si tam piknik, ničemu to zpravidla nevadí. Pohyb pěších i koní v posledních letech tolerujeme, i když vždy tomu tak nebylo. Dovedu si představit organizovanou akci, kdy uděláme „motoristický den" a vyznačíme trasu, kterou mohou zájemci rozjezdit. Pro vás je to možná neslýchané a šokující. Z mého pohledu je to levný a velmi účinný způsob vytvoření obnažených plošek na vřesovišti. Něco podobného plánujeme v prostoru Mašovické střelnice, kde se donedávna proháněly tanky a nyní je tam problém se zarůstáním a právě absencí obnažených ploch.

6) Správa NP se chytá do vlastních kliček: Doufám, že výše uvedené informace vás aspoň trochu přesvědčí o opaku. Ochranou vřesoviště se zabývám v podstatě deset let a věřte, čím víc se jím zabývám, tím víc vidím, jak je vše specifické a komplexní. Ne vždy se podaří lidem vše vysvětlit. Já se ale nebojím jít s kůží na trh.

Svou práci dělám rád a budu ji dělat v podobném duchu i nadále.

S pozdravem a vírou v chápavější přístup veřejnosti Robert Stejskal