Správa národního parku Podyjí

V Podyjí najdeme pestrou skladbu dřevin, nejen těch domácích, ale také exotických a invazních. Tyto cizokrajné dřeviny sem byly v minulosti záměrně vysazovány na obtížně zalesnitelná stanoviště bývalých pastvin a na podobné „extrémní“ lokality, jiné se objevily jako nálet. U některých dřevin se kromě snadného pěstování očekávalo také mnohostranné využití. Příkladem může být záměrné pěstování akátu či douglasky pro kvalitní dřevní hmotu, nebo pajasanu pro okrasné účely.

Postupem času se ale ukázalo, že v přírodním prostředí převažuje negativní působení dřevin nad užitky. Některé invazní dřeviny dokážou tvořit ochuzené porosty, ve kterých nezbude místo pro naše domácí druhy. Proto je v NP Podyjí jednoznačnou prioritou výskyt invazních dřevin snížit na minimum nebo je zcela odstranit. Nejde ale o jednorázový proces, protože šíření invazních druhů probíhá neustále.

Hlavní postavení mezi invazními druhy stromů má trnovník akát (Robinia pseudoacacia), středně velký opadavý strom původem ze severní Ameriky, s nápadnými květy a trnitými větvičkami. V Podyjí jde o dlouhodobě etablovanou dřevinu vysazovanou na opouštěných pastvinách už od 19. století. Evidujeme přibližně 150 hektarů porostů s převahou akátu, ale i několik stovek drobných izolovaných ohnisek. Zejména ve východní části NP na pravém břehu údolí Dyje jde takřka o všudypřítomný druh. Akát se šíří především vegetativně, např. po kácení mateřských stromů, ale lokálně také semeny. Jeho efektivní regulace vyžaduje specializované metody, které se neobejdou bez použití herbicidu.

Květenství akátu

Plošně nepatrný je zatím výskyt pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima), který se však v posledních letech nápadně šíří a každý rok jej nacházíme na řadě nových lokalit. Do Podyjí byl patrně zavlečen vojáky pohraniční stráže při budování a údržbě železné opony. Mohutný pajasan starý přes 100 let rostl do nedávna v Lukově. Zdrojem šíření jsou nejen staré stromy rostoucí vtroušeně v lesních porostech, ale i okolní obce, zejména město Znojmo. Kromě přírodních lokalit způsobuje problémy také ve vinohradech nebo kolem železničních tratí. Pajasan je velmi houževnatý a bez herbicidu prakticky nezničitelný. K jeho likvidaci používáme specializované metody ošetření.

V okolí Konic a Hnanic jsou poměrně početná ohniska javoru jasanolistého (Acer negundo). Na Hnanicku a Mašovicku se můžete setkat se snadno přehlednutelným  jasanem pensylvánským (Fraxinus penssylvanica). K méně nebezpečným, nicméně plošně významným druhům patří dub červený (Quercus rubra), borovice černá (Pinus nigra) nebo douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Zcela bodový výskyt byl zaznamenán u ořešáku černého (Juglans  nigra) nebo žanovce měchýřníku (Colutea arborescens). Pouze v obcích ochranného pásma mají invazní projevy dřeviny, jako je škumpa orobincová (Rhus typhina) nebo pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa).

Co se týče invazních keřů, xerotermní biotopy lokálně ohrožuje šeřík obecný (Syringa vulgaris) nebo kustovnice cizí (Lycium barbarum). Dosud bez povšimnutí zůstávala mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), která se podobně jako loubinec (Parthenocissus) chová na některých lokalitách invazně.

Pajasan žláznatý - hustý porost po opakované snaze o jeho likvidaci zimním kácením