Správa národního parku Podyjí

FOTOGALERIE: Prohlédněte si orchideje Podyjí

Orchideje jsou opředeny mnoha mýty. Různé části jejich rostlinek se kdysi užívaly jako prostředek pro získání lásky i zapuzení nevhodného nápadníka, na podporu mužské potence, k přivolání bohatství a úspěchu sobě i k jeho zaplašení neoblíbenému sousedovi.  V Podyjí jich nyní roste hned 15 druhů. Další dva botanici v Podyjí nalézali ještě v druhé polovině minulého století. Tak bohatých území je v republice jen několik. Na většině území Česka je nepotkáme vůbec, nebo jen velmi zřídka. Většina orchidejí z rodu vstavačovitých je proto zařazena do Červené knihy ohrožených druhů České republiky.

Podyjské orchideje nemají tak veliké a nápadné květy, jako tropické druhy, které známe z květinářství, i tak však v trávníku či lesním podrostu září jako klenot. Orchideje jsou poměrně citlivé druhy náročné na teplo. První proto rozkvétají v Podyjí až koncem dubna. Skutečným orchidejovým měsícem je však květen - to můžeme v přírodě zastihnout v květu většinu z podyjských druhů vstavačovitých.

Za množství legend spjatých s orchidejemi je možná odpovědné jejich obtížné až nemožné pěstování. Většina podyjských druhů totiž k rozmnožování potřebuje spolupráci s mikroskopickými houbami. Jedná se o vzájemně výhodnou spolupráci. Houba pomáhá rostlině vstřebávat vodu a minerální látky z půdy. Rostlina na oplátku dodává organické látky, které není houba schopna si samostatně vytvořit.

Semena orchidejí bývají velmi drobounká. Často jsou jich v jedné tobolce i milióny. To usnadňuje jejich šíření větrem na veliké vzdálenosti. Je to ovšem velká nevýhoda při klíčení nové rostlinky. Klíčící semeno orchideje často již po několika hodinách nebo dokonce minutách hyne, pokud kořínek není infikován správným druhem houby. Stejně tak dospělá orchidej dokáže přežít pouze v půdě, která je dostatečně „zamořena" spolupracujícími houbami.

Houby jsou velmi citlivé na složení půdy.  I nepatrná změna kyselosti či obsahu živin je dokáže zahubit. Proto je přenesení orchidejí do zahrad tak obtížné a jejich pěstování patří k prubířským kamenům zahradnického umění. Mnohé naše orchideje na to doplatily. Řada lokalit byla zničena opakovaným vyrýváním rostlin při neúspěšných snahách o jejich umělé pěstování.

Podyjí vděčí za zachovalou pestrost světa orchidejí zejména složitému a nepřístupnému terénu. Ale také různorodým podmínkám, které umožňují život rostlin s velmi rozmanitými nároky.

V národním parku Podyjí mohou lidé vidět minimálně  třetinu všech českých druhů orchidejí. Jejich exotická krása je však velmi zranitelná. Orchideje se obtížně přesazují i uchovávají v herbářích. O to snazší ovšem je zachytit jejich různorodé květy objektivem fotoaparátu. Věřme, že v podyjské přírodě bude ještě dlouho co fotografovat.

ORCHIDEJE PODYJÍ (prohlédněte si i fotogalerii):

Vstavač obecný (kukačka) je jedna z nejčasnějších orchidejí. Často již koncem dubna lze na pastvinách a vřesovištích zahlédnout kukačku, jak zvědavě vykukuje z ještě suchých trávníků a vyhlíží teplé počasí. Dříve častý druh suchých trávníků dnes výrazně ubývá - na severní Moravě již zcela chybí. V Podyjí ještě můžeme najít pár desítek jedinců na východních vřesovištích.

Prstnatec májový svými temně červenofialovými květy zdobí v květnu slatinné louky v Podyjí. (Například louku u Jejkala nebo nad Čížovským rybníkem.) Dobrým poznávacím znakem jsou fialově skvrnité listy. Druh je poměrně odolný k vysokému obsahu dusíku v půdě. Snad proto patří dodnes v republice k poměrně hojným orchidejím. Mnoho lokalit však zaniklo při melioracích podmáčených luk.

Pětiprstka žežulník V Podyjí je známa pouze jediná lokalita se třemi jedinci pětiprstky žežulníku. Objevena byla až v roce 1999. V republice je hojnější, ale v posledních 30 letech míst, kde roste, ubývá. Pro zachování podyjské populace je od roku 1999 občas správci národního parku na Hardeggské stráni prosvětlují porost dřevin v okolí jeho naleziště.

Vstavač vojenský je orchidej suchých slunných strání a pastvin. V Podyjí má jen několik málo lokalit, na nich však kvetou desítky exemplářů. Každý květ shora kryje rytířská přilbice se třemi hroty, která dala druhu i jméno. Vstavač vojenský vyžaduje vápnitý podklad, proto se vyskytuje jen v pásu mezi Čížovem a Lukovem, kde se v podloží nalézají vápnité horniny.

Vstavač osmahlý je druh častější v podhorských a horských polohách. Přechodný charakter území národního parku umožňuje existenci lokalit, kde se společně vyskytuje vstavač osmahlý a například nížinný vstavač nachový. Dochází zde i ke vzniku neobvyklých kříženců. Botanici popsali dva poddruhy vstavače osmahlého: jarní kvetoucí začátkem května a mohutnější letní kvetoucí na přelomu května a června. V popisu druhů uvedli, že se jednotlivé poddruhy nikdy nevyskytují na společné lokalitě. V Podyjí byly poprvé nalezeny oba poddruhy pohromadě, a to dokonce hned na dvou lokalitách.

Jazýček jadranský je v Podyjí považován za vyhynulý. Výskyt této teplomilné lesostepní orchideje u Podmolí je doložen položkou v herbáři Moravského zemského muzea v Brně z roku 1921. Výskyt byl ověřen ještě v roce 1968, od té doby však jazýček nebyl v Podyjí spatřen. Jeho vymizení může souviset s úbytkem rozlohy přechodných ploch mezi lesem a otevřenými biotopy. Není pravděpodobné, že by byl na lokalitě přehlížen. Jeho červenobílé květy s jazykovitě protáhlým pyskem dlouhým několik centimetrů jsou zcela nezaměnitelné.

Okrotice bílá má jeden z největších květů mezi našimi orchidejemi. Dosahuje délky až 2,5 cm. Je to spíše lesní druh, vyhledávající půdy s dostatkem vápníku. Kvete v druhé půli května. V Národním parku Podyjí by se mohla objevit i její příbuzná okrotice dlouholistá. Zatím nejbližší lokality známe z okolí Zálesí a Šumné.

Vemeník dvoulistý je poměrně hojný druh světlých listnatých lesů, který občas zavítá i na stepní trávníky či do humóznějších stinných habřin. Vemeníky dostaly své jméno podle tvaru podzemní hlízy. Ta je protažena do dvou výběžků, takže připomíná kozí vemínko. Vemeníky jsou nápadné svými bílými květy s dlouhou ostruhou.

Vemeník zelenavý je v Podyjí běžná lesní orchidej. V hojnosti výskytu se střídá se svým dvojníkem vemeníkem dvoulistým: ten je běžnější ve východní části parku, zatímco vemeník zelenavý přibývá směrem na západ.

Vstavač nachový je nížinný druh vyhledávající světlé dubové lesy, lesní okraje a světliny. Pokud roste na jedné lokalitě se vstavačem vojenským, rádi se kříží. Vzniklé potomstvo má v květech různě kombinované znaky obou rodičů. Často je obtížné určit, který kousek je ještě „čistý" a který má již příměs druhého druhu. V Podyjí roste vstavač nachový pouze na pruhu vápenců a erlánů na Lukovsku a Čížovsku (Vraní skála, Sloní hřbet, Hardeggská stráň a okolí). Ojediněle byl nalezen na Mašovické střelnici.

Střevíčník pantoflíček je nejnápadnější orchidejí Podyjí. Dva až tři centimetry velký jasně žlutý kulovitý pysk je lemován až 6 cm dlouhými fialově červenými paprsky. Střevíčník vyžaduje vápnitý podklad, i proto roste v Podyjí jen na dvou lokalitách - nedaleko Čížova a na sprašové vložce u Hnanic.

Korálice trojklanná je miniaturní, maximálně 10 cm vysoká nezelená bezlistá orchidej, známá z Podyjí z jediné lokality nedaleko Čížova. Vykvétá 1-2 týdny po střevíčnících. Zjištěný počet kvetoucích jedinců kolísá v jednotlivých letech mezi 12 a 95 kusy. Název jí daly její podzemní hlízky, které tvarem značně připomínají shluky mořských korálů.

Hlístník hnízdák je nejčastěji nalézaná orchidej národního parku. Kvete od května do července téměř ve všech lesních porostech. V oblibě má zejména teplé listnaté lesy s hlubokou vrstvou opadanky. Průsvitně béžová barva, kterou mají nejen květy, ale celá rostlina, v podrostu nepřehlédnutelně září. Hlístník navíc roste obvykle ve shlucích. Jméno mu dal tvar jeho podzemní části - hustý svazek pokroucených krátkých kořínků skutečně vypadá jako hnízdo hlístů. Zajímavý je i způsob výživy.  Hlístník je nezelený, neumí proto využít sluneční energii pro fotosyntézu. Živiny získává z rozkládající se organické hmoty podobně, jako například houby.

Bradáček vejčitý. Tato zvláštní orchidej se zelenými květy je v republice poměrně hojná. V Podyjí jsou však známy pouze čtyři lokality na slatinných loukách. Jméno dostal bradáček podle zvláštního tvaru květu. Dolní pysk je rozdělen do dvou výběžků a připomíná tak kozí bradku.

Kruštík širolistý je velmi pozdní lesní orchidej (kvete až v červenci). Kruštík je natolik hojný, že jako jeden z mála nebyl zařazen do Červené knihy ČR. V Podyjí je běžný v listnatých lesích na celém území. Může však být snadno přehlížen, neboť jeho zelenavé kvítky jsou velmi nenápadné.

Kruštík modrofialový je nejvzácnější lesní orchidej národního parku. Vyhledává stinné a vlhké humózní lesy, zejména habřiny. Z Podyjí je znám její výskyt pouze na třech lokalitách: u Čížova, u Mašovické střelnice a u Lukovského potoka. Je velmi nenápadná, její vzhled je však zcela nezaměnitelný. Celá rostlina se zdá být ojíněná a zabarvená do modra.

Prstnatec listenatý (Fuchsův) - tato pozdní orchidej, která kvete až začátkem června, byla v Podyjí známa z jediné lokality - slatinné louky u rybníka Jejkal. Poslední známý nález však pochází z roku 1995. Od té doby se přes intenzivní snahu nepodařilo zde výskyt prstnatce listenatého znovu prokázat.

Lenka Reiterová je vedoucí Odbor ochrany přírody a krajiny Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.