Správa národního parku Podyjí

^{Ohniváček celíkový je jeden z nejnápadnějších motýlů podyjských luk. Vyhledává zejména vlhčí louky, ale nevyhýbá se ani lesním průsekům a pasekám. Zatím nepatří mezi ohrožené druhy, i když jsou oblasti, ve kterých chybí. Létá od června do srpna a vajíčka klade na šťovíky. Preferuje jednosečné louky nebo ještě lépe mu vyhovují zanedbanější části luk, kde se daří jeho živným rostlinám. V Podyjí žije ještě několik ohniváčků, z nichž se na loukách můžeme setkat s mnohem vzácnějším o. modrolesklým. FOTO: Robert Stejskal / Správa Národního parku Podyjí}

FOTOGALERIE: Prohlédněte si zajímavé louky Podyjí
ZAPOJTE SE: Pojďte s námi ručně sekat louky

V polovině května se už od nepaměti sedláci Podyjí začínali rozhlížet po loukách a plánovali, kterou už pokosit, na které posečkat. Minimálně celý další měsíc pak krajinou zvonily kosy a hrábě šustily při obracení sena. Dnes vyjedou traktory a všechny louky v parku mohou být pokosené třeba za tři dny. Ušetři to sice velké množství lidské práce, pro rostliny a živočichy to je však kritické období.  Správa Národního parku Podyjí proto hledá způsoby, jak se o tato území starat co možná nejšetrněji. Tuto sobotu tak na podyjské louky s kosou můžete vyrazit i vy!

Bylo-li k pokosení jedné louky potřeba několik dnů, většina živáčků se vždy mohla přesunout do klidných částí porostu. Traktor se však ve srovnání s pěším sekáčem pohybuje velmi rychle a mnoho zejména bezobratlých živočichů mu nedovede uniknout. Tah kosou je co do razance úderu zcela nesrovnatelný s rázem rotační sekačky. Spousta živočichů i rostlin (například drobných plevelů) je rozdrcena koly traktoru, zatímco sešlápnutí člověkem na měkké hlíně by si vůbec nepovšimli.

Na louky šetrně
Správa Národního parku Podyjí vlastní nebo spravuje na 200 hektarů luk. Z hlediska ochrany přírody by samozřejmě bylo ideální pokosit všechny louky ručně. To však není v silách ochranářů zajistit. Na velké louky tak vyjíždějí traktory. Na ty menší, nebo hůře dostupné, vyrážejí lidé s křovinořezy.  Jejich pohyb je ale upraven tak, aby se alespoň v něčem blížil postupné ruční údržbě.  Louky se kosí po částech.  Na většině z nich zůstávají ponechány až do následujícího jara nekosené pásy nebo nepravidelné plochy s druhově bohatým lučním porostem bez agresivních druhů. V takovém porostu mohou vzácné druhy lučních bezobratlých i některé květiny dokončit svůj vývoj a dát vznik nové generaci.

Tak se na loukách zachovává například mnoho vzácných motýlů, jako je ohniváček celíkový, ohniváček modrolesklý nebo pestrokřídlec podražcový. Z lesních porostů sem zalétá kriticky ohrožený jasoň dymnivkový. Tento přístup vyhovuje i později kvetoucím rostlinám jako jsou divizny, omany, kýchavice černá, krvavec toten, rozrazil dlouholistý či tromín objímavý. Některé louky se kosí v pozdějším termínu, často až v polovině července. I to umožní přežití například kobylek, sarančí a dalších druhů rovnokřídlého hmyzu nebo pavoukům.  U těchto skupin bezobratlých se vyskytují dospělá stádia až v pozdním létě a při časné seči by se tak neměly šanci vůbec rozmnožit. Nepokosený porost poskytne v době hromadného kosení úkryt i větším živočichům - třeba zajícům nebo srnčí zvěři.

Druhá senoseč
V posledních letech se ukazuje, že ani tento postupný způsob kosení luk není v národním parku vyhovující. Na mnohých místech se i jeho vinou velmi rozšířily agresivní druhy bylin - pcháč oset, vratič obecný, třtina křovištní a další. Těm prospívá jak pozdní termín kosení, tak ponechávání velkých nesečených ploch. Naopak ladem ležící části luk nesvědčí vzácným orchidejím vstavačům osmahlým.

Správa parku v letošním roce proto na některých loukách zmenší podíl nepokosených částí a většinu luk bude kosit i v časnějším termínu než dříve. V případě, že naroste dostatečné množství travní hmoty ke sklizni otav, budou některé louky pokoseny v sezóně i podruhé.  A to i přesto, že dvojí kosení není obecně z hlediska ochrany přírody příliš doporučováno. V tomto případě by však při krátkodobém užití mohlo přispět ke zlepšení stavu degradovaných porostů.

I tak jsou stroje stále pouze náhradním řešením a ani při veškerých možných úpravách nemohou v péči o cenné druhově bohaté podyjské louky nahradit tradiční ruční kosení.  Ve snaze dosáhnout většího podílu ručně kosených luk je Správa parku odkázána na pomoc dobrovolníků. Proto se v letošním roce rozhodla požádat veřejnost o pomoc a nabídnout zájemcům šanci vyzkoušet si tradiční práci našich předků.

Na podyjské louky s kosou
Do tradičního kalendáře vycházek zařadila na sobotu 21. 5. v rámci oslav Evropského dne parků akci poněkud odlišnou. Na akci s názvem Sekáči jdou...  budou mít účastníci možnost vyzkoušet si ruční kosení na šesti loukách od Vranova až po Hnanice. Pro zájemce Správa parku vybrala lokality v blízkosti obcí, tedy z podyjských luk ty nejlépe dostupné. Po staletích pokusů zjistili sedláci, že s kosou se nejlépe pracuje za ranní rosy. Proto se i zmíněná akce koná v časnou hodinu: od 5.00 do 9.00.  Program je otevřený ostříleným sekáčům i těm, kteří kosu dosud v ruce nedrželi. Ochranáři na místě podají podrobnou instruktáž.  Kdo si nebude vědět rady s kosou, může pomoci s úklidem hráběmi či vidlemi.  Pořádáním této akce se Správa parku přihlásila také k Evropskému roku dobrovolnictví. Každý účastník obdrží drobný suvenýr.

Lenka Reiterová, autorka je vedoucí odboru ochrany přírody a krajiny Správy Národního parku Podyjí.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí