Správa národního parku Podyjí

^{Po velkých povodních před několika lety jsme byli svědky nahromadění velkého objemu dřevní hmoty u hráze znojemské přehrady. Analýza naplavenin ukázala, že se z převážné většiny jednalo o nařezané kmeny po asanačních zásazích v břehových porostech. Odborníci se nyní snaží prokázat, že citlivý přístup k péči o břehové porosty může sloužit současně jako prevence podobně nebezpečných situací. Na snímku hráz znojemské přehrady na jaře 2006. Foto: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí}

FOTOGALERIE: Mrtvé dřevo na Dyji skrývá unikatní živočichy

Dyje v sobě stále skrývá ohromnou sílu, a to i přesto, že je nad Znojmem spoutána dvěma přehradami. Ukázala ji i při povodních v roce 2006. Spolu s velkou vodou připlulo k hrázi znojemské přehrady velké množství dřeva a vodohospodáři se báli, že kmeny stromů ucpou její bezpečnostní přeliv a voda nekontrolovatelně hráz přeteče. Paradoxně se tak stalo kvůli nepromyšlenému zásahu, který měl této situaci předejít. Odborníci nyní hledají způsob, jak mrtvé dřevo v národním parku nechat svému osudu a přitom zabránit případnému dalšímu ohrožení hráze.   

Součástí ekosystému řeky jsou i stromy a keře na jejích březích. Charakter břehových porostů závisí na mnoha faktorech. V Podyjí mají charakter různých typů lužních lesů. Převahu zde mají olše, vrby, jilmy, které jsou promíchány s javory, duby nebo jasany. Dyje v národním parku tak protéká silně lesnatým územím, jen místy přerušeným nivními loukami.

Řeka stejně jako břehové porosty leží převážně v 1. zóně národního parku, tedy v přísně chráněné části přírody, ve které je dán maximální prostor samovolným procesům. Přírodě je zde dovoleno „divočet". Před výstavbou Vranovské přehrady měla Dyje naprosto jiný vodní režim a s tím souvisela i tehdejší podoba břehů. Díky častým záplavám a působení například ledových ker v době jarního tání byly stromy a keře v nejbližším okolí řeky silně decimovány. Vodní a ledový živel v podstatě neumožňoval vznik rozsáhlejších porostů a tak v záplavovém území podél toku bylo ve srovnání s dneškem jen minimum dřevin. Když už se stalo, že se do záplavové zóny dostal třeba vyvrácený strom z lesních porostů na svazích, ihned ho zpracovali farmáři hospodařící v údolí.

Po výstavbě Vranovské přehrad se situace radikálně změnila. Záplavy ustaly nebo přicházely výjimečně.  V nivě Dyje se tak postupně vytvořil téměř souvislý pás lužních lesů.  V našich luzích dominují krátkověké stromy, jako je třeba olše nebo vrba. V současnosti, po několika málo desítkách let, jsme svědky jejich pozvolného rozpadu. Ten je samozřejmě zcela přirozenou součástí vývoje lesa. Přirozeně odumírající stromy, jedinci poškození větrem, činností řeky, ale v posledních letech i například bobra se lámou nebo vyvracejí.  Buď okamžitě, nebo po čase je pak řeka unáší níže po svém toku. Obvykle se takový kus dřeva někde zachytí a postupně se rozloží. Trasa, kterou daný kus urazí, závisí na jeho délce, na momentálním průtoku, ale i na přítomnosti vhodných záchytných struktur.

Určitým paradoxem je, že břehové porosty jsou sice na jedné straně zdrojem splavované dřevní hmoty, z níž mají vodohospodáři v blízkosti staveb velký strach, ale na druhé straně jsou i velmi efektivním lapačem. Na řadě míst podél řeky Dyje lze najít často obří hromady nakupených kmenů. Celkově se jedná řádově o tisíce kmenů nebo jejich částí.

Po povodních v roce 2002 lesníci vyvrácené stromy rozřezali na kratší délky a nechali u řeky. Při dalších povodních o čtyři roky později je voda splavila k hrázi znojemské přehrady. Celé nepoškozené stromy se na hladině přehrady vyskytovaly jen zcela ojediněle. Kdyby k velkoplošné asanaci nedošlo, stromy, nebo zejména jejich části by nejspíš také připlavaly, ale v mnohem menším množství.

Tento přístup je tak snad už minulostí. Stromy ležící v řece, kromě toho, že jsou přirozeným projevem dynamiky lužního lesa, mají velkou hodnotu jako životní prostor řady ohrožených organismů. Na hnijící ponořené dřevo jsou vázány citlivé druhy brouků nebo hub. V ponořených korunách stromů najdou ryby snadno úkryt před predátory, jako jsou třeba v posledních letech častí kormoráni. Za padlými stromy se vytvářejí tišiny sloužící jako potravní a rozmnožovací stanoviště ryb i dalších vodních organismů.

V ještě stojících odumírajících stromech najdeme řadu pralesních brouků, například vzácných kovaříků nebo krasců. Suché vrcholky olší s oblibou navštěvují šplhavci - žluny a strakapoudi.

Mrtvé dřevo v korytě nebo na břehu řeku výrazně oživuje. V zahraničí dokonce odborníci vkládají přivezené stromy do koryt regulacemi spoutaných řek bez života. To v podmínkách Podyjí samozřejmě není potřeba. Díky dostatku přirozených dřevních prvků. Příklad ze zahraničí je jen ilustrací, jak je přítomnost dřevní hmoty v řece ceněná.

Odborníci v posledních letech pečlivě mapují přítomnost rizikových stromů v okolí Dyje a zkoumají přirozený pohyb mrtvého dřeva po řece. Výsledky tohoto vědeckého zkoumání přinesou zajímavé poznatky, a snad i přispějí k rozptýlení obav o bezpečnost vodního díla Znojmo i při respektování přirozených procesů v přísně chráněné první zóně. Další péče o břehové porosty by měla spočívat v minimalizaci zásahů do břehových porostů tak, aby byla zachována, případně posílena jejich záchytná schopnost. Ze speciálních opatření, o nichž se prozatím jen uvažuje, lze zmínit umístění umělého lapače splavovaného dřeva v prostoru znojemské přehrady nebo umělé poutání vybraných kusů dřeva přímo na místě jeho vzniku. Odstraňování nebo rozřezávání kmenů by mělo být přípustné jen zcela výjimečně, například v intravilánu Vranova a Hardeggu, v blízkosti mostů a jezů.

Robert Stejskal má na starosti přírodovědný management lesních a nelesních porostů Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.