FOTOGALERIE: Houbaři hlásí horší sezonu, houby jsou ale všude kolem nás
20 LET NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ - Na území Národního parku Podyjí roste kolem tisíce druhů velkých hub. Doplňuje je téměř 700 typů lišejníků a mechorostů.
Hřib satan je vzácná teplomilná houba. Roste hlavně v létě v teplých světlých lesích, zejména pod
duby, ale i pod habry nebo lípami. Zasyrova prudce jedovatá. FOTO: Martin Valášek / Správa Národního parku
Podyjí
FOTOGALERIE: Prohledněte si zajímavé houby Podyjí
Úspěšnější houbaři si z lesů Podyjí mohou nyní odnášet kotrče, václavky nebo čirůvky. V jejich košících
byste ale našli jen zlomek druhů, které zde rostou. Odborníci zde napočítali na 1000 druhů. Jsou mezi nimi i takové
unikáty jako hřib královský nebo pavučinec plyšový.
Pouze část z celkového druhového bohatství hub tvoří velké plodnice a říká se jim „velké houby" (makromycety).
Právě tyto jsou mezi lidmi tak populární. Celá řada z nich se totiž dá dobře využít v kuchyni. Neříká se
nadarmo, že houbaření je českým „národním sportem".
I do Národního parku Podyjí se vypravují v „dobrých" sezónách zástupy houbařů. Většinou se zaměřují na houby
hřibovité. Menší část jich však sbírá houby lupenaté. Právě mezi lupenatými je nejvíce „jedůvek" a to může leckoho
odrazovat. Jejich určení navíc vyžaduje větší pečlivost. Naučit se poznávat i základní druhy zabere určitý čas a
úsilí.
Letošní sezóna byla - oproti loňskému roku - o dost slabší. Přičítá se to nepříznivému vývoji počasí. Zatímco lidé
hlásili například z nedaleké České Kanady překrásné „úlovky", u nás ve stejné době houbaři o houbu takřka
nezakopli. I letos ale je v Podyjí co sbírat.
Bude-li mít houbař štěstí, nalezne v těchto dnech ještě poslední lišky nebo pravé ryzce. S nadcházejícím
podzimem může natrefit třeba i na hlívy ústřičné, václavky nebo čirůvky fialové. Roste jelení jazyk (pstřeň dubový),
kotrč kadeřavý nebo velmi pěkná houba límcovka měděnková. Pozdně letně-podzimní houbařské košíky lze obohatit i méně
známou šťavnatkou holubinkovou.
Ovšem kromě kulinářsky využitelných druhů v Podyjí rostou i jinak zajímavé houby. Kupříkladu některé vzácnější
pavučince (například pavučinec plyšový), nebo řidčeji se vyskytující hřiby (hřib královský či hřib satan).
Houby provázejí člověka odnepaměti a to doslova na každém kroku. Všudypřítomné jsou například spory (výtrusy) různých
plísní. Úrodná půda, která dává vzejít rostlinám a plodinám živícím nejen lidské obyvatele Země, by bez činnosti
houbových organismů vzniknout vůbec nemohla. Houby jsou i součástí každodenních potravin člověka. Jako například
chléb či pivo, na jejichž výrobě se podílejí kvasnice - jedna z forem, které na sebe houby mohou vzít. Zkrátka
bez nadsázky lze říci, že za vším stojí tajemný svět hub.
Využití hub člověkem je proto značně různorodé a má velmi dlouhou historii. Kromě obohacení kuchyně a pečení chleba,
se houby také užívaly a užívají jako omamné prostředky mající schopnost měnit stav vědomí i vnímání. Díky této
vlastnosti našly své uplatnění při různých obřadech celé řady přírodních národů.
Dlouhou historii má i fenomén otrav houbami. Všichni vědí, že některé druhy hub jsou jedovaté. Některé z nich
méně, některé více a jiné smrtelně. Toho se přirozeně v minulosti hojně využívalo v oboru zvaném
travičství. S „úspěchem" se tak dalo zbavit různých protivníků, ale i nepohodlných protějšků.
Řada hub má ale i léčivé účinky a proto jsou předmětem zkoumání i z tohoto hlediska. Ve staré Číně léčivé
vlastnosti hub již znali a tyto se právem objevovaly v lékopisech. Odhlédneme-li od objevu penicilinu a
antibiotik, byly prokázány léčivé účinky i u kloboukatých hub sbíraných pro kuchyni. Například oblíbená čirůvka
májovka vykazuje velmi příznivé účinky při snižování krevního cukru u diabetiků.
Houby ovlivňují i zvuk hudby. Při výrobě hudebních nástrojů v určité fázi napadení určitým druhem dřevokazných hub
mění rezonanční vlastností dřeva. Cena takových nástrojů, je pak samozřejmě vyšší, a to i přesto, že jsou vyrobeny
v podstatě z nemocného dřeva.
Nezbývá, než si přát, aby houby rostly. V I. zóně národního parku je ale nesbírejte.
Martin Valášek je biologem Správy Národního parku Podyjí
Článek vyšel ve Znojemském
deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.