Správa národního parku Podyjí

Řeka Dyje je nejdůležitějším ze všech faktorů, které se podílí na vytváření neopakovatelné přírodní hodnoty Národního parku Podyjí. Není zde však odjakživa. Kdysi dávno leželo Znojemsko na mořském pobřeží. V teplých šelfových vodách se vznášely lilijice a proháněli žraloci. Bývalá pláž se pod hladinu třetihorního moře lámala například za posledními šaldorfskými sklepy. Žraločí zuby nacházejí lidé v pískovnách na východ od Znojma dodnes.

Hranice moře a souše se v průběhu doby několikrát změnila, až nakonec moře zcela ustoupilo a uvolnilo místo vznikající řece Dyji. Měnilo se i klima oblasti - subtropické druhy třetihor byly zcela zlikvidovány dobou ledovou střídanou mírnějším obdobím meziledovým.
Nakonec nastalo mírné klima, jaké známe dnes - snad nová klimatická perioda, snad další doba meziledová.

Do nitra skal

Dnes se Dyje nad Znojmem vine četnými meandry - na cestě z Vranova do Znojma, které je vzdušnou čarou vzdáleno asi šestnáct kilometrů, urazí údolím více než čtyřicet kilometrů. Jde o naprostý unikát - podloží je zde totiž tvořeno velmi tvrdými horninami (převážně rulou a žulou). Zatímco ostatní řeky v takových podmínkách respektují směr uložení skalních vrstev a hledají si snadnou přímočarou cestu podél nich, Dyje prohlodala tvrdé skály všemi představitelnými směry.

Podle jedné z teorií byla v době ústupu moře celá pobřežní plošina pokryta hlubokou vrstvou měkkých usazenin, v nichž je tvorba četných meandrů obvyklá. Meandrující řeka pak narazila na tvrdé podloží, ale to již tekla hlubokým údolím, které jí nedovolilo změnit směr.

Dříve řeka tekla od vrcholu meandru Šobesu na jihovýchod směrem ke Chvalovicím. Její staré koryto dnes užívá potok Daníž. Drobnější změny koryta Dyje jsou místy patrné dodnes - nejznámější jsou dva opuštěné meandry. Zákrutu pod Ledovými slujemi byla řeka nucena opustit po rozsáhlém skalním řícení, jímž vznikly i podzemní prostory ve svahu Ledových slují. Ještě výraznější je opuštěný meandr pod Šobesem. Řeka zde prokousala bradlo vedoucí od vrchu Lipina k Devíti mlýnům a napřímila tak zákrutu původně směřující k severu těsně pod vyhlídku Železné schody.

Existence řeky i jejího tolik netypického údolí měla zásadní vliv na vývoj místní přírody. V hlubokém úzkém údolí vzniká opačný sled teplotních poměrů. Běžně průměrná teplota s rostoucí nadmořskou výškou klesá. V Podyjí je to naopak. Na dno úzkého údolí sluneční paprsky dosáhnou jen zřídka, proto je dole chladněji než v okolí. Naopak do horní hrany svahu se slunce opírá celý den.

Na hranici oblasti středoevropských listnatých lesů a teplomilné panonské flóry a fauny tak slouží dyjské údolí jako otevřená brána. Teplomilné rostliny a živočichové pronikají hluboko do chladné oblasti podél horní hrany údolí, chladnomilnější druhy putují po dně údolí směrem opačným. Proto je Podyjí tak nebývale pestré a mohou se zde potkávat druhy s tak odlišnými nároky, že jejich setkání vlastně teoreticky vůbec není možné.

Denně povodeň

Zejména Dyji vděčí místní krajina za svoji přírodní jedinečnost. Bohužel právě Dyje nejvíce doplatila na lidskou činnost. Tvrdou ránu jí zasadilo vybudování vranovské přehrady. Téměř třicet kilometrů meandrujícího koryta utonulo pod její hladinou.

Ze dna přehrady navíc voda vytéká zbavená téměř veškerého rozpuštěného kyslíku. Je tedy mrtvá. První život pod přehradou se až na výjimky objevuje v řece teprve pod jezem Formóza ve Vranově nad Dyjí.

Vytékající voda má celoročně stabilní teplotu kolem 4°C. V létě je tedy velmi studená a nevhodná pro druhy původního takzvaného parmového pásma. Přitom Dyje je v Podyjí, na rozdíl od většiny parmových pásem evropských řek, velmi čistá - její voda se dá téměř pít - a mohla být útočištěm řady druhů.

Dnes je ale pod vranovskou přehradou druhotné pstruhové pásmo s druhy horských bystřin. Je však ochuzené. Bystřiny jsou velmi vzdálené a mnoho druhů se do Dyje nemá jak dostat. V zimě je voda naopak příliš teplá a Dyje nikdy nezamrzá.

Zanikla tak pobřežní nelesní společenstva, jejichž existenci podmiňovalo každoroční obrušování břehů putujícími ledovými krami.Ryby nemají možnost ukrýt se pod ledem před lovci a například kormorán rybí populaci velmi decimuje.

Mizí bezobratlí

Vranovská elektrárna nejméně dvakrát denně změní průtok v řece až na pětačtyřicetinásobek. Voda tak může někde změnit hranici svého břehu až o dva metry. Těmito nepřirozeně častými povodněmi říční ekosystém velice trpí.

Mizí drobní bezobratlí i vhodné podmínky pro život dalších druhů živočichů. I proto v posledních letech správa spolupracuje na hledání způsobů, jak změnit provoz vranovské přehrady tak, aby její negativní vliv na říční ekosystém byl co nejmenší.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.