Správa národního parku Podyjí

 

Podyjí v NP Bavorský les

 

Myšlenka, uspořádat česko - německý tábor pro děti z regionů národních parků, vychází z přesvědčení, že jejich správy nejsou jen orgány státní správy ochrany přírody, ale aktivně se podílejí na rozvoji venkovských regionů …„a na celém světě pomáhají u mladé generace probouzet nadšení pro přírodu,“ říká Lukas Laux, vedoucí environmentální výchovy Správy Národního parku Bavorský les a iniciátor projektu.

Letos je to již více než deset let, kdy se poprvé uskutečnil mezinárodní česko-německý tábor čtyř velkoplošných chráněných území z České republiky a Spolkové republiky Německo (CHKO Labské pískovce, NP Saské Švýcarsko, NP Šumava a NP Bavorský les). V roce 2000 se k organizaci táborů přidal nově založený NP České Švýcarsko a v roce 2011 také NP Podyjí. Postupně se tak do organizace táborů zapojilo 5 příhraničních národních parků ležících na česko-německé jazykové hranici. Každý rok se tento tábor koná na území jiného národního parku a děti z regionů ostatních parků tak mají možnost poznávat nová území, porovnat různé přístupy k ochraně přírody, ale také navázat nová přátelství.

Správy parku se v organizaci tábora střídají, každý rok se koná jinde. „Tak jako národní parky, je i každý tábor trochu jiný, organizátoři mají od ostatních volnou ruku, někde je více přírodovědných výprav, jinde zábavy a volného času, někdy jede z jednoho parku dětí deset, jindy jen čtyři“dodává Jakub Juda ze Správy Národního parku České Švýcarsko. „Zároveň se snažíme, aby tábory, i přes často exkluzivní program, neměly exkluzivní cenu a byly dostupné pro všechny děti z regionu. V tom nám velice pomáhá Česko - německý fond budoucnosti, který na několik posledních ročníků přispěl“.

A právě letošní ročník mezinárodního tábora se uskutečnil na území Národního parku Bayerische Wald (Bavorský les). Základnou tábora byl Wildniscamp am Falkenstein ("kemp v divočině"), který leží téměř v samém srdci tohoto národního parku. Počátkem srpna to bylo přesně deset let, kdy byla na louce uprostřed Bavorského lesa otevřena tato výjimečná škola v přírodě. Žádné pokoje s palandami a  umývárnou na chodbě, ale dřevěné tématické chatky inspirované přírodou, rozeseté po okolním lese, které svou architekturou umožňují svým obyvatelům prožít různé přírodní podmínky. Jsou bez proudu, bez světla, bez topení. Spí se tu ve spacácích, každý má dřevěnou bednu na věci. Výhled je zarámován majestátním hřbetem hory Falkenstein, skrývající staré pralesovité rezervace, dnes spojené bezzásahovými lesy. A tak zde mohly děti spát například v lučním lůžku, zemní jeskyni, stromovém domě, vodní chatce, lesním stanu či hvězdě světla. 

„Nápad, uskutečnit právě zde setkání dětí z národních parků, se nám jevil jako ideální, jak kulaté výročí oslavit. Shodli jsme se na tom, že energii vložíme do těch, pro koho byl areál postaven - tedy do dětí. Díky naší poloze 3 km od hranice s Českou republikou je česko - německý tábor ideální volba,“  říká Achim Klein, vedoucí Wildniscampu.

A nutno dodat, že z pohledu dětí byl program tábora opravdu velmi pestrý a bohatý. Zde, v atraktivním prostředí, se seznamovaly prostřednictvím environmentálních programů s přírodou Bavorského lesa, ale také si vyzkoušely formou třídenních tvořivých dílen své schopnosti a svou trpělivost při sochání dřeva, fotografování, tvorbě filmu, stavbě skleníku či v hudební oblasti, tanci  nebo při poznávání rostlin a jejich využití.

 

 

Tvořívé dílny - sochy ze dřeva

Vítání slunce na Luzném

Jeden den dostaly možnost vžít se do role obyvatel různých světadílů a v chatkách z národních parků z různých koutů světa, které byly postaveny podle obydlí tamních domorodců, si připravily divadlo inspirované jejich životem.  A tak zde náhodný pozorovatel mohl sledovat úryvek ze života českých a bavorských dřevorubců před chatkou z kůry, či u brazilské chatky Caboclo karnevalový rej, před chilskou Rukou pak boj Španělů s neohroženým indiánským kmenem Araukánů  a nebo se přenesl do afrického Beninu před hliněný dvůr.

 Pravidelně po snídani se odehrála půlhodinka při jazykovém kurzu. Podvečery zase byly vyhrazeny společným hrám v přírodě a představování všech národních parků. Večery pak třeba tanci, či posezením u táboráku, která byla zpestřena hrou na hudební nástroje a zpěvem nejen účastníků z Podyjí.

 

 

Putování Národním parkem Podyjí v Bavorském lese

Děti zavítaly i do Národního parku Šumava, kde část dne prožily v lesích kolem Srní při hledání pobytových stop zvěře a odpoledne si vyzkoušely střelbu z luku, či rozdělávání ohně pomocí přírodních materiálů nebo se podívaly na právě rozkvetlou hořcovou louku. Adrenalinovým zážitkem se stalo překvapení v podobě „letů“ za pomoci hasičské plachty.

Další celodenní výlet na 1315 m vysoký Falkenstein se stal zážitkem i z toho důvodu, že část cesty procházela zbytky nádherné pralesovité rezervace „Mittelsteighütte“ se vzácnými houbami a dál vedla kolem malebného vodopádu potoka Steinbach.

Asi největší „zážitkovou trasou“ však byl výšlap za východem slunce na Luzný, kdy děti dobrovolně vstaly o půl čtvrté ráno, aby se stihly auty přemístit do 45 km vzdálené starší části Národního parku Bavorský les. Zde ještě za tmy vystoupaly 5 km až na kamenné moře Luzného a v docela velké zimě čekaly na východ slunce. Zpět se pak vracely náročnou, místy rašeliništi velmi podmáčenou cestou, lemovanou torzem původních, kůrovcem zničených smrkových porostů pod nimiž se postupně přirozeně zmlazuje les nový.

 

 

zážitková cesta z Luzného

„Ze zkušeností víme, že děti potřebují více než týden, aby skupina srostla a vytvořila se přátelství, která budou mezi regiony parků a třeba i přes hranici fungovat i nad rámec tábora. I když byl tábor desetidenní, neukončovali jsme ho rádi,“ uvedl Pavel Storch ze Správy Národního parku Bavorský les. Ta chvíle však nastala a byl tu poslední, loučení předznamenávající večer, kdy české děti za pomoci vedoucích připravily pro všechny typicky českou bramboračku a buchty. Společným českoněmeckým divadelním představením pak vtipně zrekapitulovaly celý pobyt.

Poslední ráno pod Falkensteinem bylo prostoupeno atmosférou loučení, velkých plánů a přání -  opět se zase vidět. „Příští rok nashledanou, tentokrát v přírodě Národního parku Podyjí“ - slíbila všem Svatava Holubová ze Správy NP Podyjí.

 Poté unaveni, ale plni zážitků, nastoupili všichni znojemští táborníci desetihodinovou pouť vlakem, který je odvážel z „divočiny“ Bavorského lesa zpět nejen do přetechnizované civilizace, ale i do přírody „rodného“ Národního parku Podyjí.