Výmladkové lesy (pařeziny)

Výmladkové hospodářství patří mezi historické využívání lesa. Vzhledem k omezeným technologickým možnostem byly stromy pořezány zpravidla v periodách 7-20 a později i 40 let. Ponechané pařezy pak znovu obrazily. Většina takové produkce dříví sloužila k vytápění nebo výrobě pracovních nástrojů (násady, topůrka, vařečky apod.), či k přikrmování dobytka. Naši předkové využívali výmladné schopnosti většiny listnatých dřevin. Přednost ale dávali dubu zimnímu. Tvrdé a tedy i velmi výhřevné dřevině. 

Při několik století neustále se opakujícím rytmu těžby se původní kořenový systém stromu postupně rozšiřoval. Vznikly tak okrouhlé shluky kmenů, které nazýváme polykormony. Geneticky je takový shluk kmenů jedním exemplářem. Polykormony jsou tak nejstaršími žijícími organismy Podyji.

Díky rychlému sledu kácení vznikal v pařezinách i dostatek světlin, hostících specifické bohatství rostlin a živočichů. Mnohé v současnosti označujeme za velmi vzácné a ohrožené. Na starých, neustále obrážejících pařezech, prosperují i dřevomilné druhy hmyzu.

Správa Národního parku Podyjí se pro snaží na vybraných plochách výmladkové hospodaření obnovit. Kromě toho, že tak podporuje druhovou rozmanitost, zároveň i uchovává ukázku historického hospodaření v lese.