Lesní pastva

Kromě dřevní hmoty a dalších lesních produktů poskytoval les v historických dobách člověku též prostor pro pastvu hospodářských zvířat. Dnes, v době, kdy mají domácí zvířata vstup do lesa přísně zakázán lesním zákonem, si to lze jen stěží představit.

V katastru žádné obce nechyběly obecní pastviny. K pastvě zvířat, jejichž počty většinou mnohonásobně převyšovaly počty místních obyvatel, bylo zapotřebí hodně prostoru. Pastviny se nacházely na plochách s horší kvalitou půdy, která neumožňovala pěstování zemědělských plodin. V bezprostředním okolí obcí, kde se páslo nejvíce, byly převážně krátkostébelné pastviny s řídkými trávníky. S rostoucí vzdáleností od obce přibývalo na pastvinách dřevin a místy se páslo i přímo v lesních porostech. Dalo by se říct, že málokteré místo zůstalo ušetřeno vlivu pastvy. „Netknutý“ les zůstal zachován na místech, která se z různých důvodů k pastvě nehodila (prudké suťové svahy, rokle, mokré luhy, nepřístupná místa apod.).

 

Zarůstající pastvina

Příklad pastviny přecházející postupně v les - Rumunsko.

Les byl nejen jistou potravní rezervou na období, kdy na bezlesých plochách již nebyl dostatek potravy, ale byl i zdrojem krmě, kterou běžná pastvina poskytnout nemohla – např. důležitým krmivem byly plody lesních dřevin, zejména žaludy a bukvice. Zvířata s oblibou požírala i výmladky dřevin, pupeny nebo mladou kůru.

Díky různorodému pastevnímu režimu byla krajina pestrou mozaikou nelesních ploch a různě formovaného lesa (nebo přesněji ploch s větší či menší pokryvností dřevin), bez zřetelných hranic, jak to známe z dnešní krajiny s ostrým funkčním rozdělením.

Postupem času ztrácela pastva domácích zvířat svůj tradiční význam a s přechodem na trvalé ustájení dobytka v první polovině 20. století zcela zanikla. A pastva označovaná jako „lesní“ zanikla ještě dříve, lesním zákonem Marie Terezie již v 18. století. Ovšem tento zákaz se týkal čistě pozemků vedených v katastru jako les.

V Podyjí najdeme řádově stovky hektarů bývalých pastevních lesů. Ještě počátkem 20. století byly tyto plochy vedeny katastrem jako „nelesní“. Teprve později byly převedeny do lesa a od války postupně buď samy zarůstaly náletem dřevin, nebo byly uměle zalesňovány, často nevhodnými dřevinami (akát, borovice, dub červený).

Pěkné ukázky najdeme např. cestou na Sealsfieldův kámen, jak ukazuje např. tento letecký snímek z předválečného období s typickou mozaikovitou strukturou. Pastevní les poznáme např. podle výskytu mohutných košatých dubů, které jsou „utopeny“ v moři mladšího lesa. Tyto staré duby rostly v době pastvy solitérně a později po zániku pastvy podrostly mladým lesem.