Netradiční péče o Mašovickou střelnici. Traktor a kypřič půdy narušily část tamních trávníků

/FOTOGALERIE/ Na začátku listopadu narušil pečlivě vytipované pásy rozsáhlých trávníků na Mašovické střelnici traktor s kypřičem půdy. Odkrytá zem a její následné postupné zarůstání je podle odborníků unikátním prostorem pro řadu ohrožených druhů rostlin a živočichu. Místo budou nyní dlouhodobě zkoumat studenti Karlovy univerzity. Správa parku tak pokračuje v netradičních opatřeních, která zvyšují pestrost travnatých biotopů.

Image
Výsledek narušení pomocí kypřiče půdy a pojezdu traktoru. Plocha se nyní nechá několik let spontánně zarůstat. FOTO: Robert Stejskal / Správa Národního parku Podyjí

Správa národního parku Podyjí přistoupila k aktivnímu vytváření narušovaných ploch s cílem vytvoření specifického prostředí pro vybrané ohrožené druhy. V uplynulých dnech byly ve střední části Mašovické střelnice vytipovány dva travnaté pásy široké 4 m a dlouhé asi 60 m, na kterých byl narušen travní drn pomoci traktoru a za ním taženého kypřiče půdy a poté byl vytvořený pás holé půdy rozježděn. Jeden pás byl vybrán v trávníku průměrné kvality, zatímco druhý byl umístěn do degradovaného porostu s agresivní třtinou křovištní. Opatření bylo provedeno díky laskavé spolupráci s místním zemědělcem, panem Janem Novákem z Citonic, který pro tento účel použil své stroje.

Podrobnou mapu Mašovické střelnice a snímky vzácných brouků a rostlin naleznete v naší fotogalerii

Vytvořené pásy se nyní nechají spontánně zarůstat a každý rok se podobné opatření může aplikovat na jiném místě, aby byla pokryta co největší pestrost stanovišť. Vývoj rostlinných společenstev na narušených pásech budou zkoumat studenti Karlovy Univerzity. Další odborníci vyhodnotí význam takto narušených plošek pro nejpočetnější skupinu živočichů – brouky, motýli nebo třeba rovnokřídlé.

Image
Na narušovaná místa s výskytem pcháčů je vázána vzácná a ohrožená vřetenuška třeslicová (Zygaena brizae), která patří mezi největší vzácnosti střelnice. FOTO: Václav Křivan / Správa Národního parku Podyjí

Jedná se o poměrně netradiční opatření ke zvýšení pestrosti travnatých biotopů, nicméně podobných pokusů přibývá nejen u nás, ale i ve světě. V loňském roce se například provádělo pokusné narušování stepních trávníků na Havranickém vřesovišti, kde se toto opatření velmi osvědčilo. Ukazuje se, že některé druhy nedokážou přežít bez specifického režimu narušování. V bývalých vojenských prostorech se občas aplikuje i umělé nasazení tanků ve službách ochrany přírody.

Tři tisíce výstřelů denně

Mašovická střelnice je rozsáhlý komplex travnatých a křovinatých biotopů v prostoru bývalého vojenského cvičiště a patří k nejvýznamnějším lokalitám Národního parku Podyjí.  Střelnice byla založena v 50. letech minulého století jako cvičební prostor pro střelby pěchoty. V 70. letech byla modernizována a začala se využívat i ke střelbám tanků a BVP (bojová vozidla pěchoty). Před výstavbou střelnice se na jejím místě nacházela většinou pole a v menší míře stepní trávníky. V dobách největší slávy střelnice zde bylo za den vypáleno průměrně 3000 výstřelů za den. Střílelo se ze západního okraje střelnice přibližně jihovýchodním směrem.

Image
Série historických snímků střelnice. Archiv Správy Národního parku Podyjí

Většinu kulek zachytily zemní valy nebo lesy na okraji střelnice, ale náhodná kulka mohla zabloudit až do prostoru vyhlídky Sealsfieldův kámen. Proto byl po dobu střeleb často omezen vstup do prostoru Znojemské přehrady.

Po pádu komunismu byly zahájeny diskuze o účelnosti tohoto typu objektu v souvislosti s právě vznikajícím národním parkem. Po několikaletých jednáních byla nakonec v r. 1997 střelnice zrušena, což jednak souviselo se zrušením znojemské vojenské posádky, ale  dalším důvodem bylo překročení limitů hluku a obsahu olova v půdě i požadavek na zajištění bezpečnosti turistů. Vzhledem k přírodovědeckým kvalitám byla lokalita vyhlášena stejnojmennou evropsky významnou lokalitou k ochraně specifických společenstev travnatých porostů a dnes je součástí ochranného pásma Národního parku Podyjí.

Svérázná ochrana přírody

Činnost armády, kromě hluku a znečišťování prostředí, měla paradoxně i jistá pozitiva z pohledu moderní ochrany přírody. Vojáci totiž travnatý prostor využívali velmi svérázným způsobem. Původně rovinaté území přizpůsobili potřebám střeleb, a tak zde vznikl důmyslný systém nejrůznějších drah, valů nebo příkopů různé funkce.

Travnaté plochy byly pravidelně sečeny ať již vojáky nebo místními zemědělci a aby byl zajištěn přehled, byly udržovány bez náletu dřevin. V prostoru „pusté“ okolní krajiny s velkoplošnými lány kolektivizačního zemědělství fungovala střelnice jako zásadní útočiště mizející flóry a fauny. Aniž by to kdokoli čekal, vzácné druhy hmyzu i rostlin zde našly velmi pestré prostředí s nejrůznějšími typy lučních porostů nebo stepních trávníků. Kromě pestrého prostředí hrály důležitou roli i pravidelné nebo občasné disturbance, neboli narušování půdního povrchu například pojezdem těžké techniky, výbuchy granátů nebo náhodnými požáry.

Od dob aktivního využívání se střelnice postupně proměňuje. Asi nejnápadnějším rozdílem je mnohem hojnější přítomnost keřové a stromové vegetace, ve které převládají růže šípkové, hlohy nebo javor babyka. Technická zařízení se buď demontovala, byla rozkradena nebo podléhá postupné zkáze. Rovinaté plochy jsou v současnosti sečeny místními farmáři pro kvalitní, druhově bohaté seno. Plochy nedostupné pro traktory jsou sečeny lehkou technikou. Nejvíce zarostlé plochy jsou občas zbaveny náletových dřevin, ale vždy jen tak, aby zbyl dostatek keřů pro vzácné ptáky, například ťuhýka obecného nebo pěnici vlašskou.

Bez pravidelné údržby by se střelnice změnila velmi brzy v hustý les. Kromě travnatých biotopů jsou na střelnici velmi cenné i plochy s řídkým pokryvem rostlin nebo zcela holá místa s obnaženou půdou. Bohužel tyto plošky se na střelnici nacházejí velmi sporadicky, zpravidla jen v blízkosti používaných cest. V minulosti k jejich vzniku přispívalo výše popsané narušování trávníků vojenskou technikou. Proto se začalo na vybraných místech vytvářet umělé narušování.

Robert Stejskal. Autor je biologem Správy Národního parku Podyjí. Na starosti má i management nelesních ploch