FOTOGALERIE: Zřícenina Nového Hrádku je i unikátní botanickou zahradou

20 LET NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ - Na Novém Hrádku roste více než 230 druhů rostlin. Možná i nejtlustší břečťan v Česku.

Nový Hrádek

Pohled na bývalý novohrádecký mlýn a terasy pod Novým Hrádkem. Místo, které dnes téměř kompletně ovládla příroda, bylo dříve intenzivně hospodářky využívané. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí

FOTOGALERIE: Prohlédněte si zajímavé rostliny a zvířata Nového Hrádku

Na Novém Hrádku u Lukova plesají srdce historiků i biologů. Ti první zde zkoumají zachovalé středověké opevnění staršího hradu a jeho nezvyklé dvouplášťové oválné hradby. Ti druzí zase kriticky ohrožené květiny a živočichy. Když je jejich práce unaví, mohou vystoupat na vyhlídkovou terasu nad novější částí Hrádku a kochat se výhledem na řeku Dyji. Díky meandrům to vypadá, jako by zde tekly tři různé řeky. Od roku 1992 je zřícenina otevřená všem turistům. „Za cenu jedné vstupenky tu návštěvníci navštíví dva hrady a ještě na malé ploše mohou pozorovat téměř vedle sebe rostliny, které žijí na rozpáleném Balkánu i v podhůří hor,“ popisuje dlouholetý průvodce a botanik Petr Badošek.

Je pondělí ráno a nádvoří hradu se rychle plní prvními turisty. Zřícenina leží v srdci Podyjí a propojení historie s přírodou je tu cítit na každém kroku. Po strmé stěně hradu běhá kriticky ohrožená ještěrka zelená, na druhé straně nádvoří zase průvodce návštěvníkům ukazuje vzrostlý břečťan. „Má kmen o průměru 35 centimetrů, je to pravděpodobně největší břečťan v Česku,“ říká.

Hned na nádvoří také roste i divizna nádherná, jeden z největších unikátů Nového Hrádku. „Kromě okolí zříceniny roste tato až dvoumetrová rostlina už jen na dvou místech v České republice,“ vyzdvihuje její význam Badošek. V létě na ní září stovky žlutých květů. Typická je pro prosluněné balkánské louky. Podyjí je jedno z nejsevernějších a nejzápadnějších míst, kde prospívá. Na Novém Hrádku ale botanici nalezli i další kriticky ohrožené druhy rostlin, jako je zapalička největší nebo svízelka piemontská.

Návštěvníci zde mají šanci zahlédnout i orla mořského nebo čápa černého, který se stal symbolem Národního parku Podyjí. Své dlouholeté útočiště tu nalezla i vzácná užovka stromová. Na přístupové cestě lidé často potkají mloka skvrnitého nebo tu lze objevit úkryt vzácné sovy puštíka obecného.

Na Novém Hrádku se usídlila i až třícentimetrová tmavofialová včela drvodělka fialová. Jedna z největších včel Evropy má ale na útočníky připravené i jedovaté žihadlo. Její bodnutí je přirovnáváno k bodnutí sršněm a pro citlivé osoby může být i nebezpečné.

Vyšší teploty k Novému Hrádku z Balkánu přilákaly i jednoho z nejjedovatějších pavouků žijících v Česku –zápřednici jedovatou. Tento zhruba 1,5 centimetrů velký pavouk si dělá během léta zámotky na vrcholcích rostlin. Jeho kousnutí může znepříjemnit výlet. Je bolestivé, ale pro zdravé lidi není nebezpečné.

Zříceninu si oblíbil také jeden z největších českých brouků, chráněný tesařík obrovský. Jeho larvy žijí pod kůrou dubů. V dospělosti mají tesaříci i více než pět centimetrů a svět navíc prozkoumávají svými až deset centimetrů dlouhými tykadly.

Spuštění železné opony v padesátých letech dvacátého století paradoxně napomohlo k tomu, že nejen lokalita Nového Hrádku, ale i celé území dnešního Národního parku Podyjí bylo částečně uchráněno před intenzivním využíváním. Tehdy se zřícenina pro veřejnost na desítky let úplně uzavřela. Pohraničnímu pásmu padly za oběť i dva blízké mlýny. Příroda tak dostala šanci nechat na území působit své přirozené procesy bez zásahu člověka.

„Ještě ve dvacátých a třicátých letech to bylo přitom jedno z největších turistických center Podyjí. Návštěvníci se mohli ubytovat na mlýnech i v turistické ubytovně přímo na Hrádku. Na nádvoří fungoval hostinec,“ popisuje Badošek.

Krásu místa vyzdvihují i dobové turistické průvodce. „V překrásné romantické poloze na příkrém skalnatém návrší, jež Dyje několika oklikami obtéká, stojí zříceniny Nového Hrádku tak malebné, že nádhernou polohou sotva jiný hrad může se s ním měřiti… Hluboko pod námi samé lesy v nejrůznějších odstínech zeleně, z níž blýskají se tři jasné pruhy Dyje, která se tu prodírá různými směry těmi lesnatými hřbety, že se ti zdá, jako by tři různé řeky vedle sebe tekly…“ píše se například o Novém Hrádku v průvodci z roku 1923.

Nový Hrádek je svým způsobem unikátní. Zažil moravská markrabata ve 14. století, o století později čelil nepokojům husitských tažení. Během třicetileté války už upadající hrad dobyli Švédové. V duchu romantismu se do něj vrací život až na počátku 19.století. Tehdy se stal výletním a loveckým místem hraběcí rodiny Mniszků sídlících ve Vranově nad Dyjí. Dnes je Nový Hrádek jedinečným místem, kde se vzájemně prorůstá historie a neobyčejná příroda.

„Vzácná příroda Podyjí je tu namačkaná malé ploše. Je tak velmi zranitelná a stojí za to ji chránit, uzavírá Badošek.

ImageČlánek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí

&source=http://www.nppodyji.cz" title="LinkedIn" onclick="javascript:window.open(this.href,'', 'menubar=no,toolbar=no,resizable=yes,scrollbars=yes,height=600,width=600');return false;">