FOTOGALERIE: Podyjí se může pochlubit největšími vřesovišti v Česku

20 LET NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ  - Unikátní podyjská vřesoviště láká k životu řadu vzácných rostlin i živočichů. Potkáte zde dravé kobylky i orchideje

Image

K nejzajímavějším ukázkám podyjských vřesovišť patří Staré vinice u Havraníků. Mírný balvanitý svah pokrývají porosty vřesu a řídkých stepních trávníků. Právě zde můžete zjara najít množství konikleců nebo křivatců českých. Foto: Archiv Správy NP Podyjí

FOTOGALERIE: Podívejte se na nejzajímavější místa podýjských vřesovišť

Podyjská vřesoviště patří k velkým unikátům české přírody. Nikde jinde u nás nenajdete větší porosty vřesu v mozaice se stepními trávníky než v prostoru mezi Znojmem a Hnanicemi na celkové ploše kolem 100 hektarů. Díky kombinaci řady faktorů je toto osobité společenstvo patrně nejbohatším biotopem Národního parku Podyjí.

Jako vřesoviště označujeme společenstvo drobných keříků, mezi nimiž udává hlavní tón vřes obecný, světlomilná, velmi nenáročná rostlina, jíž nevadí ani nízký obsah živin v půdě, ani velké sucho nebo naopak zamokření. Cestou po vřesovišti si všimnete také rozptýleně rostoucích stromů - nejtypičtější jsou borovice nebo břízy, ale i duby nebo zplanělé třešně.

Vřesoviště vznikala před stovkami let. Souvisí s pastevní činností člověka, který v minulosti odlesnil část údolí Dyje a přilehlé plošiny na pravém břehu a pastvou dobytka dlouhodobě potlačoval opětovný návrat dubového lesa.

Ještě před II. světovou válkou byla celá plošina zhruba mezi Sealsfieldovým kamenem a Papírenskými skalami pokrytá pestrou mozaikou pastvin s vřesem, menších i větších hájů pařezin a neúrodných suchopárů. Místy sahaly pastviny až k řece Dyji, neboť jen u ní bylo spolehlivě zajištěno napájení dobytka. Ke zmenšení plochy do dnešního rozsahu došlo po válce zalesňováním pastvin akátem, borovicí, ale i spontánní regenerací lesa, a souviselo zejména se zánikem pastvy u nás. Dobytek se z volných pastvin přemístil do „kravínů" a rozsáhlé plochy pastvin v podobě vřesovišť přestaly být potřeba.

Během staleté pastevní činnosti se na vřesovišti vytvořilo svérázné společenstvo druhů, považovaných dnes za vzácné, mizející nebo jiným způsobem ohrožené. Kromě významu pro ochranu biodiverzity, přírodní rozmanitosti,  je třeba vyzdvihnout i kulturně-historickou hodnotu vřesoviště jako památníku dávné činnosti člověka. Kromě pastvy lze na vřesovišti vystopovat i další známky lidských aktivit - ať již jsou to staré úvozové cesty, jámy po těžbě písku, hlíny či kamene, drobné sakrální stavby nebo zbytky ovocných sadů na místech s přece jen trochu úrodnější půdou.

Z cizích zemí jsou svědectví o ještě dalších formách využívání vřesovišť. Keříčky vřesu i silná humusová vrstva byly sklízeny jako podestýlka dobytka, s níž se potom hnojila pole, a dodnes se (například v Holandsku) vřes používá k výrobě palet na topení v kamnech. Kultivaci vřesoviště, k získání zemědělské půdy, usnadňovalo vypalování. I na podyjských vřesovištích se ještě do poloviny 20. století nacházelo množství políček a vinic, které po válce zanikly a splynuly s okolím v podobě postagrárních lad. Známé vřesoviště na Kraví hoře sloužilo za první republiky vojákům jako cvičiště.

Kromě zmíněné dlouhé historie vývoje vřesovišť je pro druhovou pestrost rozhodující i poloha v teplé, suché oblasti nejzápadnějšího výběžku Panonské provincie. Z této stepní zóny k nám postupně doputovala celá plejáda teplomilných druhů rostlin a živočichů. Z typických bylin můžeme zmínit například pavinec horský, trávničku obecnou, lnici kručinkolistou, kručinku chlupatou, zahořanku žlutou nebo diviznu brunátnou. Asi nejznámějším druhem je koniklec velkokvětý, kvetoucí v okolí Havraníků v tisících jedinců. K ohroženým, mizejícím druhům patří vstavač kukačka nebo prstnatec bezový. V porostech travin můžeme obdivovat vousy Svatého Ivana, neboli kavyl Ivanův. Porosty vyšších křovin tvoří například skalník obecný, ptačí zob nebo višeň křovitá. . Zvláštním keříkem je plazivá kručinečka křídlatá, známá na Moravě pouze z lokality u Popické kaple.

K nápadným ptačím druhům pastvin a vřesovišť patří dudek chocholatý. Při troše štěstí jej můžete pozorovat, jak pobíhá v trávě a sbírá, nezřídka v trusu zvířat, brouky, kobylky nebo jiný hmyz. Z řídkých porostů náletových borovic možná zaslechnete melancholický trylek skřivana lesního. Na trnitých keřích hlohů a růží šípkových, tak typických pro plochy pastvin, lze zahlédnout ťuhýka obecného, jak si obratně ukládá ulovený hmyz napichováním na trnité větvičky jako do spižírny. Bohužel populace tetřívka obecného, kterému až do počátku 20. století vyhovovala mozaika pastvin a výmladkových lesů, jsou již minulostí.

Z bezobratlých živočichů si návštěvník nejsnáze všimne denních motýlů. K nápadným druhům patří otakárek ovocný, kladoucí vajíčka do rozpínajících se porostů trnek. Pestře zbarvený je vzácný hnědásek květelový. Rychlý let a prudké usednutí na holá místa, skalky nebo vyšlapané pěšinky, prozradí okáče kostřavového nebo medyňkového. Touto dobou, v čase babího léta, můžete zaslechnout krátké, úsečné cvrkání velkých, dravých kobylek révových. S těmi se setkáte hojně jedině v Podyjí a na pár dalších místech jihozápadní Moravy.

Po několika desetiletích byla k potěše odborníků objevena naše největší kobylka - kobylka sága. Na úvozových cestách lze také od srpna do října potkat samečky stepníků při toulkách za vytouženou samičkou. Po zbytek roku jsou tito pavouci ukryti ve svých norách.  Z plazů natrefíme na všudypřítomnou ještěrku zelenou nebo vzácnější užovku hladkou.

Vřesoviště je příkladem prostředí, které se neobejde bez lidských aktivit, jinak by se rychle změnilo v les. Každý rok tak probíhá pastva vybraných částí vřesoviště ovcemi nebo kozami. Pastvu v Podyjí zajišťuje Správa Národního parku, prostřednictvím soukromých farmářů. Plochy zarůstající nadmíru náletem (růží, janovce, akátu, slivoní) jsou čas od času ošetřovány. Postagrární lada s porosty ovsíků a třtiny se kombinací sečení trávy a pastvy postupně mění na stepní trávníky. Maloplošně jsou prováděna speciální opatření jako vypalování stařiny nebo rozrušování drnu.

Asi nejpůsobivější je návštěva vřesoviště v období plného květu jarních bylin (květen) nebo za babího léta, kdy se můžeme těšit na rozkvetlý vřes.

Robert Stejskal. Autor je biologem Správy Národního parku Podyjí

ImageČlánek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí.

 

&source=http://www.nppodyji.cz" title="LinkedIn" onclick="javascript:window.open(this.href,'', 'menubar=no,toolbar=no,resizable=yes,scrollbars=yes,height=600,width=600');return false;">