- Podléhá péče o soukromý pozemek nějakému omezení z hlediska zákona o ochraně přírody, pokud se na něm vyskytují jen nechráněné druhy?

Ano. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon), nechráněné druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů nezná . Druhy přirozeně se vyskytující ve volné přírodě mohou patřit mezi druhy zvláště chráněné (§ 48, 49 a50 zákona) – to jsou ty, které jsou obecně známy jak tzv. „chráněné druhy“. Všechny ostatní druhy volné přírody jsou však chráněny obecně . Obecné ochrany druhů se týká § 5 zákona, který uvádí, že „ všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů jsou chráněny před … (zásahy)…, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí, …, nebo ke zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost. “

 

Další významnou skutečností je fakt, že i soukromý pozemek je součástí krajiny a hospodaření na něm má tudíž vliv na její vzhled a vztahy v ní. I v případě, že se na pozemku nevyskytují zvláště chráněné druhy, může výrazná změna hospodaření (rozsáhlé kácení nebo výsadba dřevin, stavba, zásah do půdního povrchu – orba, odvodnění, navezení zeminy, chov velkého počtu zvířat apod.) mít zásadní vliv. Může ovlivnit např. migrační cesty živočichů (případně omezením možnosti šíření semen i rostlin), vodní režim v krajině, zničit potravní zdroje pro různé druhy živočichů apod., čímž zásadně naruší přírodní rovnováhu rozsáhlého území i mimo daný pozemek.

Z výše uvedených důvodů je vhodné jakoukoli změnu péče o pozemek předem konzultovat s orgánem ochrany přírody, který posoudí míru vlivu na státem chráněný zájem ochrany přírody a případně doporučí postup, který negativní dopady na přírodu zmírní. Konzultace může být výhodná i pro vlastníka pozemku – například doporučí, jak postupovat v souladu a ekologickými podmínkami pozemku, takže se vyhne třeba výsadbě stanovištně nevhodných dřevin, které by na pozemku stejně neprosperovaly. Vhodnou úpravou pozemku lze též zmírnit tlak škůdců zahradních plodin, omezit výskyt obtížného hmyzu apod. Nutno dodat, že v drtivé většině případů lze najít oboustranně přijatelný kompromis mezi požadavky na využití pozemku vlastníkem a zájmy ochrany přírody (a to i v případě, že se na daném pozemku vyskytují zvláště chráněné druhy).

 

 


 

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon), nechráněné druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů nezná. Druhy přirozeně se vyskytující ve volné přírodě mohou patřit mezi druhy zvláště chráněné (§ 48, 49 a50 zákona) – to jsou ty, které jsou obecně známy jak tzv. „chráněné druhy“. Všechny ostatní druhy volné přírody jsou však chráněny obecně. Obecné ochrany druhů se týká § 5 zákona, který uvádí, že „všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů jsou chráněny před … (zásahy)…, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí, …, nebo ke zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost.

&source=http://www.nppodyji.cz" title="LinkedIn" onclick="javascript:window.open(this.href,'', 'menubar=no,toolbar=no,resizable=yes,scrollbars=yes,height=600,width=600');return false;">